Svoje místečko

Žijeme v hektickém běhu. V době, kdy pracovní nasazení šplhá na hodnotovém žebříčku až nebezpečně vysoko. Zvláštní začínají být jedinci, kteří si vyjdou jen tak na procházku, nebo dokonce svůj volný čas věnují práci pro druhé. Nechci tady stavět literární pomníky, i když chválu, velké poděkování a hlubokou úklonu si jistě zaslouží dětské hřiště v jedné malé vesničce. Dárek ke dni dětí. Místečko pro malé, velké i největší. Plocha z jemně drceného kamene, kam si kluci konečně dotáhli fotbalové branky. Peněz není nikdy dost a jde o ně až v první řadě. Shání se sponzoři, natahují noce a prosíme, kde se dá!!! Vysněné a dlouho očekávané předání proběhlo za tiché účasti lidiček, kteří tu trávili své „pracovní“ volno. Bojím se napsat přesná jména všech brigádníků. To abych nezapomněla, byť jen jedno jediné. Myslím však, že o to ani moc nestojí. Důležité pro tyto vzácné exempláře lidstva je, že děti si mají kde hrát. To je totiž hrozně důležité – mít své místo pro dětství…