Sedmička je mnohými považována za šťastné číslo a co se letošní již sedmé Bambiriády týče, řekla bych, že oprávněně. Bambiriáda, jejíž motto znělo: „Na křídlech dětské fantazie“, je akce, na které představují svou činnost organizace zabývající se výplní volného času dětí a mládeže. Dříve se v Praze konala na vltavských ostrovech, později na Letenské pláni a letos propukla dokonce na dvou místech: v parku na Vítkově a v loděnici Bošán v Podolí.
Já vám přiblížím tu v Podolí, která se určitě velmi vydařila. Od 26. do 29. května 2005 zde široké veřejnosti prezentovaly svou činnost skupiny patřící pod organizaci Kondor a vodní skauti. Mohli jste si vyzkoušet výrobu kovových šperků, zahrát si lacros s indiány či projet se na devítikánoích nebo plachetnicích po Vltavě. K vidění toho bylo skutečně hodně, ale co bylo na pozadí celé akce? To se dozvíte, pokud budete číst dál.
Loděnice Bošán, která patří Kondorské skupině Šán, se nachází naproti plaveckému bazénu v Podolí, mezi stanicemi tramvaje Kublov a Dvorce. Každý týden se zde schází děti, aby trávily volný čas se svými mladšími i staršími kamarády a naučily se zábavnou formou nejen vodáckým dovednostem. Stará se o ně kolektiv vedoucích, z něhož vzešel nápad na roztažení křídel dětské fantazie až do naší loděnice. Nápad se setkal s vlažnějším přijetím, nicméně byl odsouhlasen a tak, brzy z jara, mohly začít přípravy. Naše loděnice se stala hostitelským místem pro ostatní skupiny, patřící pod organizaci Kondor, které zde po celé čtyři dny předváděly svou činnost. Chtěli jsme, aby se po celé trvání Bambiriády u nás děti cítily dobře a aby poznaly, že volný čas se dá využít i jinak než sezením u televize či počítače. Pomoci se nám dostalo od dobrovolníků z celého Kondora, kteří neváhali obětovat svůj volný čas přípravám této velké akce.
Ve středu 25. května vyrostly v areálu loděnice všechny atrakce, jako byla například týpí, hliněná pec či podsadové stany, a ve čtvrtek ráno jsme naši bránu slavnostně otevřeli veřejnosti. Panovalo mezi námi určité napětí a obavy, jestli propagace byla dostatečná a jestli vůbec někdo přijde. Když však během dvou hodin přišlo na 200 návštěvníků, obavy se rozplynuly. Děti se rozutekly mezi jednotlivé atrakce, vyráběly papír či keramiku, pekly placky nebo dováděly na vodě nejen na plachetnicích či devítikanoích, ale i na nafukovacích duších. Bylo vidět, že je to skutečně baví. Jejich radost se přenesla i na nás organizátory, a tak, když jsme večer unavení odcházeli z loděnice, říkali jsme si, že ty hodiny práce stály za to! Za čtyři dny prošlo naší branou více než půldruhého tisíce lidí a tak se teď můžeme opájet pocitem dobře odvedené práce. A co bude za rok? Kdo ví?
