Šetrná generace?

Krátké zastavení na benzinové pumpě s autobusem plným dětí přináší nejedno překvapení. Ptám se kluka, který neomylně sahá pro nápoj za téměř čtyři desítky korun o obsahu tak třetiny litru, zda příliš neutrácí. „Dávám přednost kvalitě,“ nezaváhá ani na vteřinu. Zda má tuhle větičku odposlouchánu z reklamy či od rodičů, netuším. Pak však přichází chvíle, kdy se z dětí stávají velcí šetřilové. V kempu, kde jsme ubytováni zjišťujeme, že teplá voda ve sprchách má jeden „drobný“ háček. Tím háčkem je desetikoruna, kterou spolkne automat při každém sprchování. Najednou děti, které byly ochotné trávit ve sprchách notnou dobu, do sprch nemusí vůbec. Šetří, aby mohly utrácet. A přitom interval množství vody ve sprchách je nastaven tak, že ti podnikavější záhy zjišťují, že se stihne osprchovat ne jeden, ale i tři osoby! Připomíná mi to jinou situaci před dvěma roky. Léto bylo velmi suché. Tak suché, že některé tábory byly kvůli nedostatku vody zrušeny. Vyhlásili jsme tenkrát preventivní opatření – požádali jsme táborníky, aby šetřili vodou a každý den se sprchovali maximálně jednou. Velmi je to trápilo. Vždyť pod sprchou je tak dobře a proč se nesprchovat kdy a jak dlouho se mi zachce? Inu, dokud to „neteče“ z mé peněženky, tak mne přece množství spotřebované vody nemusí zajímat!