Takovouto kampaní jsme začali letošní boj o děti. Letáky visí v supermarketech, na školách, v podnicích i tam, kde by možná viset neměly. Oslovili jsme rodiče našich členů, aby se poptali známých, chodíme po třídách plných dětí i po třídních schůzkách. Pokaždé, když před školou či před třídou potkávám kolegy z jiných sdružení, říkám si, jsme na jedné lodi, nebo je to „ta hnusná konkurence“ z vedlejší ulice? V Brně opět nabídka převyšuje poptávku a všichni bychom rádi ve svém volném čase a zdarma chtěli vést co nejvíc dětí. Je to vůbec normální? Pro Brno je to dobrá vizitka, má hodně zapálených mladých lidí, kteří se nechtějí jen válet po hospodách, ale občas se i seberealizovat, podléhat vznešeným ideálům, revanšovat se svým oddílům a hrát si jako tenkrát, když ještě byli dětmi. A děti? Ty se jen tak na něco nalákat nedají, proto je tento boj o děti každým rokem těžší a těžší. Desetileté děti sedí doma u počítačů, sem tam si jdou zasportovat, ale oddíl, pravidelná činnost, to je vopruz. Aktivnější jsou rodiče malých dětí, proto zřizujeme oddíly pro stále mladší děti. To je svítání na lepší časy. Kdo z nás přežije odliv dnešních zkažených, dočká se postupně nadějných aktivních. Alespoň doufám.
Martin Kříž, Zeměpisná společnost Morava
