Chlupy z medvěda

Už je to tak. Sejde-li se na hostině příliš mnoho hostů, jaksi se na všechny nedostane ta pravá lahůdka, na kterou se těšili. A nejinak je tomu při pověstném „porcování medvěda“, tj. přijímáním posledních pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu pro příští rok. „Jednu medvědí porci, prosím!“ ozývalo se Poslaneckou sněmovnou. Jenže každý – byť sebevětší medvěd – je jednou rozporcován. Stalo se tak i tentokrát po čtyřech hodinách objednávek. A od té doby mám pocit, že kam přijdu, tam je řeč o medvědí hostině. „Tak nadějně to vypadalo,“ říkají ti i oni a smutně dodávají, že jim bylo dáno kýmsi při jakémsi jednání najevo, že mají velkou, ale skutečně velikou naději. Nakonec nejen, že na ně nezbylo xx milionů, ale často ani x milionů, ba nedostalo se jim jednoho jediného medvědího chlupu! Jak je to možné? Nevím. Podle výsledků hlasování mám pocit, že poslanci asi naslibovali kde komu lecjaké chutné sousto, ale skutek utek domů. Jen zkuste říct návštěvě, že se jejich veledůležitou kulturní či výchovnou akcí nehodláte zabývat a prosazovat ji, neboť vás to srdcem táhne domů, k rodnému fotbalovém (či jinému) hřišti. Docela by mne zajímalo, jak velký by ten medvěd musel být, aby byli nakrmeni všichni, kteří na nějaké to sousto mají chuť.