loni uplynulo přesně 150 let od vydání vaší Babičky. Byla jste připomínána a oslavována. Vyšla další vydání Babičky, nechyběla poštovní známka s ilustrací Adolfa Kašpara, jedna z nově vyšlechtěných jiřin dostala jméno Barunka. Vy sama býváte připomínána často v souvislosti s jiřinkovým bálem v České Skalici, kde jste byla v roce 1837 zvolena královnou. Když jsem do prostor bývalého Steidlerova hostince vstoupila, překvapilo mne, že tak historicky významný sál je vlastně docela malý. Loni o prázdninách jsme s dětmi při putování nazvaném Expedice Babička navštívili místa, kde jste žila. Mnozí školáci neskrývali překvapení, v kolika vzdálených koutech země jste se, díky manželově povolání, ocitla. Ale s ještě větším údivem naslouchali vyprávění našich průvodců. Třeba v Mrákově u Domažlic. Tam jste se – nedbaje svého postavení a pověsti – vydávala naslouchat neobyčejným vyprávěním „obyčejných“ lidí. Vše jste pak přepečlivě zachytila do svých příspěvků pro časopis Kwěty české (knižně vydáno jako Obrazy z okolí Domažlického). Velmi neúnavně jste usilovala o rozkvět všeho českého. A tak netuším, co by vás překvapilo první únorový víkend ve Žďáru nad Sázavou více. Zda cizinci z exotických zemí hovořící česky a nebo skutečnost, že lidé nejrůznějších profesí obléknou i v dnešní uspěchané a přetechnizované době národní kroje. A nejen to. Dovedou v nich s radostí a hrdostí tančit i zpívat.
Milá paní Boženo,
Od Redakce