Možnost volby?

Cigarety, skateboard a počítačové hry – tak vypadají ústřední ilustrace Jana Mageta, které provázejí poslední kapitolu knihy Svět dětí historičky Jitky Lněničkové. Několikrát jsem nevěřícně prohlédla dvoustranu věnovanou žhavé současnosti a začetla se do textu. Zatímco v kapitole věnované období 1. republiky zaznamenala autorka pouze existenci spolku Junák – Český skaut, v druhé polovině 20. století zmiňuje dětskou organizaci Pionýr. Poslední kapitolu věnovala období po listopadu 1989 a nazvala ji Možnost volby. Jenže to vypadá, jako by se dětem kromě knížek, hudby, filmů a počítačů nabízela jen krizová centra a poradny po telefonu. Je mi jasné, že naučná publikace určená dětem nemůže být zevrubnou historickou studií, ale „přehlédnout“ skutečnost, že po sametové revoluci mají děti možnost dosud nevídaného spektra trávení volného času, mi přijde víc než zvláštní. A nebo je to „jen“ odraz mediálního obrazu „našich“ aktivit? Či ještě jinak. Často zmiňujeme, že onu téměř stovku sdružení pracující s dětmi a mládeží pod střechou ČRDM tvoří přibližně 200 000 členů. Nevzpomínám si, že bych toto číslo viděla v procentech vztažených k počtu žáků základních a středních škol. Na základě údajů zveřejněnýcEDž mi vyšlo, že aktivně je členy oddílů, klubů a spolků nějakých 13% školáků. Hodně, nebo málo? Každopádně je tu nebývalá možnost volby. A to nejen v rámci České republiky.