Velikonoce

Věřili jsme na Mikuláše i čerta, na Ježíška, o Velikonocích jsme běhali za děvčaty s pomlázkami. Na hlavách jsme měli rádiovky s anténkami. Jen tak v kraťasech a svetříku jsme lapali první jarní sluníčko. Nejdříve jsme šli k vodě, kde jsme pletli pomlázky, pak na ně dodělávali pentle. To byly krásné přípravy… Vždy jsme vyrazili jako skautská družina. Tehdy za námi koledníky běhaly malé holky, které jsme zprvu odháněly, protože nám kazily „chlapskou záležitost“. Ta však brzo opadla, když jsme zjistili, že když dáme dopředu malé holky, tak se košíky se sladkostmi a malovanými vejci zaplňují rychleji. Později jsme si je najímali a spláceli tím, že nebyly vyšlehány pomlázkami, naopak jsme se s nimi o výslužku rozdělili. S těmi menšími kluky zase chodily starší sestry nebo maminky, které věděly, že od nás vždy schytají nějakou tu ránu proutkem. Také rád vzpomínám na chvíle, když jsme s mamkou a bráškou barvili vajíčka pro koledníky, kteří přišli vyšupat naší mamku. Ta tedy měla nejen barvená vejce, ale pro ty odrostlejší i něco ostřejšího… Jsem rád, že zvyklosti barvení vajec, pomlázka, koledy… přečkaly všechny doby a režimy, že i ti nejmenší ctí lidové tradice vítání jara a umí se u nich pobavit.