Co to je za výmysl posadit českého středoškoláka do letadla a poslat ho do Mexika, Norska, Thajska nebo třeba Venezuely? Zvlášť, neovládá-li jazyk dané země? Co tam bude dělat? Sedět ve třídě a nudit se? Jak bude komunikovat s rodinou, která mu na nekonečně dlouhých deset měsíců poskytne domov? Přiznám se, že jsem zpočátku příliš nechápala, jaký smysl aktivity občanského sdružení AFS mají…
Postupně se mi do rukou dostaly nejen letáčky s výzvou Nebylo by ve vaší rodině volné místo?, ale také pár příběhů psaných studenty našimi žijícími v zahraničí i řádky psané poněkud kostrbatou, ale přece jen češtinou. Ještě přesvědčivěji na mne zapůsobila osobní setkání s „výměnnými“ studenty, jejich novými rodinami i dobrovolníky, kteří pomáhali řešit nejrůznější nepředvídané situace. Čím víc jsem slyšela, tím víc jsem žasla. A tak, když byla příležitost setkat se na tiskové konferenci s mužem, který od nás vycestoval na tento typ pobytu jako první, velmi jsem ji přivítala.
Je duben 2006. Doc. RNDr. Arnošt Kotyk, DrSc., vedoucí vědecký pracovník Fyziologického ústavu AV ČR; profesor biochemie Masarykovy univerzity v Brně; předseda Mezinárodní nomenklaturní komise IUBMB pro biochemii a předseda Českého národního komitétu pro biochemii a molekulární biologii se ve vzpomínkách vrací o neuvěřitelných 59 let zpátky. Pokládá na stůl hromádku černobílých fotografií a vypráví. Ačkoli navštívil na sedm desítek zemí a na pozvání přednášel na 52 univerzitách světa, pobyt ve Spojených státech v roce 1947 si pamatuje velmi dobře. Byla to historicky první cesta našich studentů na program AFS. Další účastnicí onoho pobytu byla nedávno zesnulá senátorka Jaroslava Moserová. Skupinka mladých středoevropanů se ocitla v horách Severní Karolíny. Lecos však bylo jinak, než dnes, např. v rodinách se ještě nebydlelo. První otázkou, kterou museli studenti zodpovědět, bylo, kde chtějí (dovedou) pracovat. Arnošt se přihlásil na zemědělské práce. Jenže neodhadl, že zatímco u nás s obilnými snopy neměl problém, snop kukuřice už je poněkud jiná váhová kategorie. A tak postupně okusil život lakýrníka, truhláře i tiskaře. Milým překvapením na závěr pobytu byla závěrečná cesta – za tři týdny projel autobus studentů 20 amerických států!
A tak není divu, že když bylo možné po roce 1989 činnost AFS obnovit, rád tuto myšlenku profesor Kotyk podpořil a stal se jedním ze zakládajících členů. Už v létě 1990 k nám na krátkodobou hostitelskou výměnu přijeli první zahraniční studenti. V roce 1996 došlo ke vzniku občanského sdružení AFS Mezikulturní programy. Za oněch deset let si život středoškoláků u nás okusilo na 500 zahraničních studentů a obdobný počet našich středoškoláků vycestoval do světa. K tomu všemu je třeba přičíst i na stovku aktivních dobrovolníků, kteří zajišťují jakési týlové zázemí veškerých výměn. Nemalým dílem k úspěchu programu přispívají také učitelé, kteří jsou ochotni a schopni zapojit do výuky studenta z často velmi exotických zemí.
Další účastníci tiskové konference jen potvrzovali sílu myšlenky mezikulturních výměn. Absolvent teplického gymnázia Petr Kostohryz strávil rok na střední škole v dánském Nykobingu v rámci programu studentských výměn a tam se zapojil do práce partnerské organizace AFS. Po návratu pomáhal budovat tuto organizaci i u nás. A u podobných aktivit zůstal i pracovně. Jako vedoucí mise působil 3,5 roku v Ingušsku a Čečensku.
Byť v hostitelské rodině jsou studenti ubytováni zdarma (a tedy bez nároku na hmotnou odměnu pro tuto rodinu), přece jen vycestování do cizí země a další nezbytně nutné náklady s tím spojené (víza, pojištění), existují. Formou stipendií bývá umožněna účast i studentům, kteří by díky ekonomické situaci rodiny nikdy vycestovat nemohli. Jeden z nich – Francisco „Tachi“ Cazal z Paraguaye, se účastnil výměnného programu do Spojených států v roce 1974. Jeho otec pracoval v továrně a tak by synovi podobný pobyt v zahraničí nikdy nemohl zabezpečit. A podobně jako mnozí další „navrátilci“, zapojil se „Tachi“ po návratu jako dobrovolník do práce AFS. Z postu předsedy představenstva AFS v Paraguay byl postupně zvolen až do současné funkce prezidenta AFS Intercultural Programs, Inc.
Další velmi vzdálenou účastnicí tiskové konference byla usměvavá Ana Cristina z Brazílie, t.č. studentka jilemnického gymnázia. Ta už dávno žádného tlumočníka do češtiny nepotřebuje a bez potíží si o přestávce vyprávěla své zážitky s kamarádkou z Německa (pochopitelně, že česky). Od Any Cristiny jsme se dozvěděli nejen to, že je ráda, že neuvěřitelně dlouhá zima už skončila, ale také, že se svými českými „rodiči“ má lepší vztah, než s těmi vlastními. Přiznala, že asi nejvíc jí u nás vadí – podobně jako většině zahraničních studentů, naše ustavičné přezouvání.
Michal Hugo Rosák prožil jeden svůj středoškolský rok v Hongkongu (na Adamu se o své zážitky podělil v článku Na zkušené v Hongkongu). Zdůraznil, že jedna proměna a srovnání životních hodnot čeká studenta při pobytu ve zvolené zemi a další, neméně náročná, když se vrátí zpátky. Michal s údivem zjistil, že vlastně jeho cesta neskončila příletem domů, ale že právě díky novým zkušenostem znovu objevuje dříve důvěrně známý svět. Dnes tedy běžně hovoří o rodině české a čínské. Má prostě maminku a tatínka tady i tam.
Ing. Kateřina Dudková je od roku 2003 předsedkyní AFS v ČR. Po návratu z ročního výměnného programu AFS v Norsku vystudovala VŠE a stále víc se zapojovala do aktivit AFS. Zdůraznila to, co je pro mezikulturní programy AFS tak důležité. Tedy skutečnost, že prožitek kultury země, v které se student ocitne, je velmi intenzivní: „Rok nemůžete být jen hosty. Prostě v té zemi a kultuře žijete.“
Historie organizace AFS sahá až do roku 1914, do období I. světové války, kdy se Američané, žijící v té době ve Francii, sdružili jako dobrovolní řidiči polních ambulancí pod dnes již historickým názvem American Field Service. Své původní poslání organizace naplňovala na bojištích v Evropě i mimo ni opět v průběhu II. světové války, aby se záhy po jejím skončení transformovala s cílem pokračovat v tradici mezinárodní služby a podpory mezinárodnímu porozumění prostřednictvím mezikulturních výměn. Již počátkem 50. let minulého století byli mezi účastníky výměnných programů AFS i studenti ze zemí ještě nedávno nepřátelských – Německa a Japonska. Dnes je AFS mezinárodní organizací, která prostřednictvím svých národních organizací nabízí mezikulturní vzdělávací příležitosti především mladým lidem ve více než 50 zemích celého světa. S podporou 30 000 dobrovolníků se jejích programů každoročně zúčastní přes 11 000 studentů a učitelů.
