Miroslava Smolíková ukazuje Cenu Přístav - ručně zdobenou lahev s poselstvím.Rozhovor s vedoucí oddělení dětí, mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu Královéhradeckého kraje Mgr. Miroslavou Smolíkovou, laureátkou Ceny ČRDM „Přístav“ za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží pro rok 2006.

    Jste, paní magistro, čerstvou držitelkou Ceny Přístav – s jakými pocity jste ji přebírala?

    Určitě si té ceny nesmírně vážím, protože vím, co obnáší práce právě v neziskových organizacích. V zájmových aktivitách jsem vlastně vyrostla: tancování, pěvecké sbory, divadlo, folklorní soubory… A jsem nesmírně šťastná, že teď na krajském úřadu mohu tyto věci trochu ovlivňovat: pracuji na oddělení volnočasových aktivit, tělovýchovy a sportu. A vím docela dobře, kolik práce s dětmi a mládeží neziskové organizace na tomto poli vykonají.

    Mám štěstí, že se mi prolíná má profesionální dráha s dráhou jinou – už dvacet let diriguji v Královéhradeckém dětském pěveckém sboru. Pohybuji se tedy v této sféře vlastně i jako dobrovolník, takže vím, o čem ta práce je.

    Pavel Trantina (ČRDM) předává Cenu Přístav Miroslavě Smolíkové.

    Už máte pro cenu, která má podobu malované „trosečnické“ láhve, vyhlédnuté nějaké vhodné místo, kde byste si ji vystavila – třeba v práci? A pokud ano, co vám pohled na ni bude připomínat?

    Určitě – v práci. Hned vysvětlím, proč. Protože si myslím, že ta cena není jenom pro mě. Mám na svém pracovišti tým báječných mladých lidí a už od roku 2001 to spolu „táhneme“. Není jednoduché obhajovat volnočasové aktivity; problematika, která se řeší na krajských úřadech je nesmírně široká – a volný čas jaksi třeba není v danou chvíli prioritou… Ale my se snažíme vysvětlovat, že je to vlastně nejekonomičtější a nejúčinnější prevence sociálně patologických jevů. Když dítě má to štěstí, že mu někdo nabídne zajímavou činnost už v útlém věku, a vytvoří si v sobě určitý pracovní řád, tak není nebezpečí, že by ho mohlo oslovit něco tak špatného, jako je šikana, drogy a podobně. Vím, že existuje spousta talentovaných dětí. A myslím si, že je důležité jim dát šanci, aby měly možnost svůj talent rozvinout.

    Jana Vohralíková gratuluje Miroslavě Smolíkové k Ceně Přístav.

    Máte nějaké své životní krédo, zásadu, kterou se ve své profesní činnosti řídíte?

    No, těch zásad by bylo asi víc. Ale určitě bych řekla, že se setkávám ráda s dobrými lidmi, kteří mají dobré úmysly a jsou ochotni a schopni dělat něco pro druhé, ne jenom sami pro sebe.

    Navrhovatelé (Aliance dětí a mládeže Královéhradeckého kraje, DDM, YMCA, Junák, Pionýr), kteří vás na Cenu Přístav nominovali, ocenili mimo jiné vaše pětileté působení v nynější funkci. Uvedli, že díky němu „není sektor dětí a mládeže v rámci kraje Popelkou“. Jaké faktory podle vás vůbec ovlivňují zařazení zmíněného sektoru na žebříčku priorit úředníka?

    Záleží skutečně na argumentaci, na určitém vysvětlení problému. Když se nám nepodaří některé věci prosadit na první pokus, nenecháme se zahnat do kouta. Samozřejmě znovu promyslíme, jak budeme postupovat dál; hledám spojence v tom, abychom mohli své věci zdůvodnit, prosadit – a většinou se nám to daří. Myslím si, že směrem jednak k našim zastupitelům a jednak ke kolegům z ostatních oddělení nemáme problémy. Ale je třeba danou problematiku znát a skutečně fundovaně argumentovat.

    Stanislav Juránek, Miroslava Smolíková a Jiří Čunek. Možná jste na to už částečně odpověděla, nicméně: Pomáhá nějak vaší profesionální práci fakt, že sama působíte ve nestátní neziskové organizaci?

    Ano, jistě. Protože se umím vcítit do problému ostatních lidí, kteří se těmito věcmi zabývají. A pak – mám výhodu, když třeba někdo z neziskového sektoru neví, že já se v neziskové oblasti angažuji, a viní nás kupříkladu z toho, že máme příliš složité dotační programy. Řeknu mu: „Milý pane, já jsem ve stejné situaci jako vy. A když chci někde získat pro svůj pěvecký sbor finanční prostředky – ať už jde o ministerstvo, magistrát, kraj – tak musím projít stejným procesem jako vy, když žádáte náš kraj.“ Takže chápu obě dvě role. Taky se zlobím, že musím psát složité projekty, ale vím dobře, že dnes už je všechno tak, že skutečně musíme umět zdůvodnit, argumentovat a dokladovat veškeré potřeby v rámci dotačních programů.

    Laureáti Ceny Přístav: Stanislav Juránek, Miroslava Smolíková, Jiří Čunek a Jan Burda.

    Poslední otázka – jaký je váš názor na Bambiriádu?

    Bambiriádu chápu jako určitou prezentaci zajímavých aktivit. Někdy mě mrzí, že veřejnost nemá až tak zájem se podívat, co všechno vlastně tyto organizace nabízejí. Mnohdy se zdá, že někteří rodiče ani neví, čemu by se jejich děti mohly věnovat. A škála nabízených aktivit je přitom velmi široká a pestrá.

    Za rozhovor poděkoval Jiří Majer

    Více informací o Ceně ČRDM Přístav najdete na stránkách http://crdm.adam.cz/pristav.

    Autor