Nejlepší… a sám

V dětství jsem trávila hodně času v areálu tenisových kurtů. Dodnes mi občas přeběhne mráz po zádech při vzpomínce na atmosféru dětských tenisových turnajů. Plačící osamělé děti a jejich ambiciózní rodiče. Nastrojené maminky a tatínkové křičící slova jako: „musíš“, „nezkaž to“ a „nebuď srab“. Začíná nový školní rok a se začátkem září se mnozí lámou hlavu nad tím, který zájmový kroužek bude jejich potomek navštěvovat. Bohužel je stále mnoho takových, kteří se spíše než přáním a osobností dítěte řídí vlastními nenaplněnými touhami a ambicemi. Chtějí mít doma tenisového šampióna, klavírního virtuosa, chtějí, aby právě jejich dítě bylo v něčem „nejlepší“. Je však tohle ta nejdůležitější věc, kvůli které by děti měly navštěvovat zájmové kroužky? Stát se nejlepším? Naštěstí stále ještě existuje spousta dětských a mládežnických sdružení, která začátkem nového školního roku otevírají své pomyslné brány novým členům. Děti se v nich neučí být nejlepší, ale nabízí se jim zde něco mnohem důležitějšího a pro život užitečnějšího. Pocit sounáležitosti, dobré party a společné radosti při objevování nových věcí.