Staré přísloví říká, že kdo si hraje, nezlobí. Většinou to platí o dětech, ale dospělí by neměli být výjimkou. A zvlášť na letním táboře to platí dvojnásob, protože tam si hrají všichni dohromady. Co ale znamená tábor pro děti a co pro vedoucí? Co všechno musí vedoucí obětovat hraní s dětmi? Budu popisovat letní tábor naší vodácké skupiny Šán, který se koná na stejnojmenném ostrově na Labi nedaleko Hrobců, z pohledu instruktora…
Na Šán jezdím už 8 let, z toho 6 let jako dítě a letos podruhé jako instruktor. Téma celotáborové hry Cesta kolem světa za 80 dní mi bylo blízké a tak jsem si vybrala, že budu ve všech scénkách i hrách představovat zákeřného inspektora Fixe. Všichni vedoucí a instruktoři jsme měli kostýmy na své postavy a tak brzy stáli na náměstíčku Willy Fogg, Barnabáš, Čiko, princezna Romy a další, včetně mě – inspektora Fixe. Před odpolední hrou vždycky sehrajeme scénku, ve které se dětem vysvětlí, co musí udělat, a pak jdou teprve hrát. Scénka je u konce, děti jdou na svačinu a my velcí se připravujeme…
Mám jako inspektor honit děti po „indickém tržišti“, zatímco oni obíhají kupce a zjišťují, kdo ukradl Willymu Foggovi zavazadla. Jsem hodně utahaná a je strašné horko, ale nutím se do dalšího a dalšího běhu. Je to vážně nic moc, když asi 50 dětí honí jeden člověk. Brzy se začaly od dětí ozývat výkřiky: „Už nemůže, je to v pohodě.“ Drzouni, ale mají pravdu…už to není takové, jako když jsem sem jezdila jako dítě a každé ráno musela běhat. Ale celé odpoledne vydrží běhat jen málokdo. Myslím, že už mám jasný program na večer – až přečtu dětem pohádku, půjdu brzo spát.
O pár dní později je v plánu noční hra. Asi do jedenácti hodin jsme zkoušeli, jak připravit směs hypermanganu, aby se hezky vznítila, a kolem půl dvanácté jsme šli budit děti. Já jsem odjela se skupinou vedoucích z ostrova připravit na břehu hranici, na které máme jakoby upálit princeznu Romy, kterou děti musí zachránit. Všechno je připraveno a teď čekáme. Už je po půlnoci a děti nikde – poskládali jsme se na klády a začali usínat. Kolem druhé slyšíme křik na vodě – už jsou na cestě. Protahujeme se a připravujeme hranici (kolo z hadrů politých benzínem okolo klády). Začnou praskat větve, tak zapalujeme hypermangan. Vznítilo se to báječně, škoda jen že to ještě nebyly děti, ale Hoblík – představitel Willyho Fogga – který nás šel probudit… nevadí, hoří to pěkně. „Kdyby chytla ta kláda, tak uteč,“ udílíme poslední rady představitelce princezny Romy a pak stojíme v kroužku kolem ohně. Jakmile přijdou děti, začínáme poskakovat kolem a křičet: „Kálí, Kálí, Kálí…“ Už to trvá moc dlouho – proč už na nás děti nenaběhnou? Mají nám přece všem strhávat čepice, aby nás pobily, a pak osvobodit princeznu. Nakonec se pokusíme o vykonání oběti a děti se konečně probudí k činu. Je jich strašně moc a nás je málo, takže jsme hned „po smrti“. Může nás ale oživit náš vůdce. O můj pracně nabytý druhý život mě chtěl připravit malý chlapeček – vyskočil si a chtěl mi strhnout čepici, vyskočil ale moc málo a místo toho mi dal pěstí do oka. Nevadí, až se rozkoukám, tak to bude dobrý. Hlavně, že se jim hra líbí. Brzy už jsme všichni „mrtví“ a děti oslavují. Dostávám se do postele asi ve tři ráno, úplně utahaná.
Tábor končím se sádrou a berlemi – nakopnutá achilovka z fotbalu. Už zbývá jen posledních pár dní a dnes závěrečná scénka, na které musí inspektor Fix zatknout Willyho Fogga, až na hořící lodi doplují do Anglie. No, bude to těžké. Jdu si pro kostým a pak spolu s ostatními vyrábím loď – dvě stanové konstrukce a mezi nimi krabice polité benzínem. Brzy všichni nastupujeme do „lodi“ a plujeme mezi děti, které zasvětíme do situace. Zapalujeme loď, doplouváme do Anglie a já slavnostně zatýkám Willyho Fogga pro podezření z krádeže. Děti na mě začnou křičet, co si to dovoluju, ale scénka naštěstí končí a já se klidím do bezpečí. Cestou do stanu se na mě ale sesypaly znovu, ať ho koukám propustit. Říkám že ne a pospíchám co nejrychleji do stanu – tam na mě naštěstí nemůžou…
Dětem se letošní tábor opravdu líbil, soudě podle jejich zápalu do hry. Snažily se co jen mohly, aby zachránily Willyho Fogga, a závěrečnou oslavnou „hospůdku“ si také jak se patří užily. Myslím, že i z pohledu vedoucích se vydařil, a že opravdu stojí za to obětovat několik hodin spánku a spoustu nervů přípravě úspěšných a oblíbených her, protože jen ten, kdo si hraje, nezlobí:).
Autorem ilustrujících fotografií je vedoucí Michal Krkavec, kterému tímto děkuji. Díky, Slone!
