Rozhovor s Michaelem Ingledowem, zástupcem Rady Evropy a účastníkem konference Kontakt 2006, uspořádané v rámci kampaně Každý jsme jiný, všichni rovnoprávní
Můžete, prosím, přiblížit svoji práci v Radě Evropy?
Jsem sekretářem Rady pro mládež, což je odbor pro nevládní mládežnické organizace. Jde o část naší skupiny, která je zodpovědná za rozhodnutí v této oblasti. Mám také na starosti
téma participace, což je jedna z našich priorit.
Jak hodnotíte Kontakt 2006?
Myslím, že zmíněné setkání je velmi důležité, zejména pro vás v České republice. Jde o skvělý prostor pro lidi z neziskových organizací a ze sektoru formálního vzdělávání, kde si mohou vyměnit zkušenosti a informace týkající se kampaně. Je pochopitelně báječné, že vliv kampaně sílí tím, jak se rozšiřuje počet lidí, kteří se do ní zapojí – a nejsou to jenom mladí lidé. A právě díky tomu, že se Kontaktu účastní hodně organizací, tak se do kampaně může zapojit opravdu ohromné množství lidí. Z mého pohledu je skvělé, že mohu osobně vidět, jak se kampaň realizuje na národní úrovni. A také doufám, že to přispěje k přiblížení a propojení evropské úrovně s národní. Pokud totiž má kampaň uspět, musí se důsledně dbát na to, aby v ní byly obě dvě tyto složky. Evropská dá kampani určitý tvar, ale hlavní úspěch bude záležet právě na aktivitách na národní a lokální úrovni a jejich vzájemném provázání.
Jaký zájem – měřeno v evropském měřítku – kampaň vyvolala? Dá se už hovořit o nějakých průběžných výsledcích?
Je trochu brzy. Hlavní spuštění kampaně se odehrálo na konci června. A stěžejní aktivity, které se pořádají na evropské úrovni, začaly právě tento týden velkou akcí v Sankt Petěrsburgu. Výsledkem, který bych rád viděl na konci kampaně v září příštího roku, jsou vodítka pro politiku v tématech kampaně. Na národní úrovni – mimochodem, bylo spuštěno už čtyřicet národních kampaní – jisté výsledky v některých zemích už mohou být vidět, a sice v tom, jak se téma šíří mezi veřejností. Například před dvěma týdny jsem se zúčastnil vysílání v belgickém rozhlase, na závěr dvoutýdenního programu pro šedesát mladých lidí z různých zemí. Program byl završen tanečním a divadelním představením dvoutisícového mládežnického davu v Bruselu. Jde ale jen o jeden z příkladů. Vidíte nicméně, že nejméně dva tisíce lidí se již nějakým způsobem setkaly s informacemi nebo s filosofií kampaně.
Jaký konečný efekt by kampaň měla přinést, aby si její organizátoři mohli říct: Tohle jsme udělali dobře?
Doufám , že se změní myšlení lidí. Je to dlouhodobý proces a nestane se přes noc. Zejména u těch, kteří předtím nebyli tolerantní nebo se nějak potýkali s tématy kampaně. Teď o nich budou vědět víc. Je to jakési semínko, které se musí zasadit a bude dlouhou dobu klíčit…
Když jsem přišel do Rady Evropy, pracoval jsem na projektu o vztahu mezi Afrikou a Evropou. V Londýně, kam jsem přijel navštívit svoji rodinu, jsem při nákupu v obchodě dostal pytlíček s logem oné kampaně týkající se Afriky a Evropy. Chlapík, který tam prodával, mi říkal, že asi před dvěma měsíci byl na akci spjaté právě s kampaní Sever–Jih. Kampaň prý změnila jeho myšlení. Přijel jsem zkrátka ze Štrasburku, toho člověka jsem nikdy předtím neviděl, on prodával logo té kampaně a vlastně předával zprávu o ní dál – což bylo skvělé.
Tak nějak si představuji, že bude vypadat proměna v myslích lidí.
Co vás na čelákovickém setkání nejvíce zaujalo?
Projekt, který se mi velmi líbil, byl Czechkid. Je to skvělý projekt, který může právě dětem ve škole, ale i mimo ni, změnit smýšlení o příslušnících nejrůznějších menšin, o postižených, o uprchlících hledajících azyl, a tak podobně. Czechkid má, myslím, v sobě skryté velké možnosti. Vím, že nyní běží hlavně ve školách, ale může být podle mého názoru projektem schopným oslovit kohokoliv.
Za rozhovor tlumočený Markem Fajfrem poděkoval Jiří Majer
