„Jak ten se sem mohl dostat?“ pomyslíme si, když zjistíme, že na tom či onom veledůležitém postu sedí příliš mladý člověk. V duchu si řekneme, že má asi známé na tom správném místě, popř. rodiče usadili synka (dceru) do pohodlného křesílka. Škoda, že nehledáme příčinu v osobě člověka samotného. Při čtení článku Jsem KIWI-CZECH (ZDE) v Reflexu č. 42 jsem přímo hltala zkušenosti rodiny, hostící v rámci výměn AFS rok co rok zahraniční středoškoláky. Do zahraničí na zkušenou vyslala i své děti. Po roce se rodiče museli smířit, že mají děti „jako vyměněné“. Vzhledem vypadaly „jen“ o rok starší, ale zkušeností nasbíraly hned za několik let dopředu. V sobotu jsem podobnou proměnu zažila na vlastní oči. Nestačila jsem žasnout. Bára Šrámková, Tomáš Pejchal, Karel Kořínek a Petr Adámek. Přesně před rokem seděli před komisí, která vybírala účastníky simulovaného vesmírného letu Space One. Byli šikovní, postoupili a zúčastnili se cesty do Europa Space Centra. Zážitek společné přípravy na belgické základně je posunul o velký skok vpřed. A tak se do roka a do dne z úspěšných účastníků konkurzu stali ti, kteří spolurozhodovali o výběru posádky Space Two. Pro své nástupce připravili praktické úkoly, které se jim v Europa Space Center budou hodit. Více než mnoho dalších slov prozradí fotoreportáž ZDE.
Urychlovač dětí
Od Redakce