Při pohledu na politickou scénu posledního více než půl roku by každý odpověděl, že jeden hlas někdy mění dějiny.
Nepřímou volební demokracii nemusíme považovat za dokonalou, ale snad z únavy sami často nevyužíváme ani těch přímých možností vyjádřit vlastní názor a volební místnosti nejsou nikdy přeplněny. Mladé lidi se ale snažíme vést k aktivní participaci – nejenom politické, ale také k vyjadřování občanských postojů a k solidaritě s místní komunitou, vyjádřenou činy. Na posledním valném shromáždění výrazně chybělo právě těch několik jedno-hlasů, vyjadřujících názor menších členských sdružení České rady dětí a mládeže. Bohužel si asi držitelé těchto hlasů řekli, že jeden hlas moc nezmůže a větší počet lidí s tímto názorem nepřispěl k reprezentativnosti a rovnováze valného shromáždění.
Myslím si, že každý může být slyšet, pokud zvedne hlas ve správný čas, a každý může něco změnit, pokud přispěje svým činem na správném místě.
Přála bych si, abychom se v tomto duchu setkali s delegáty Valného shromáždění 25. ledna 2007 v Praze a s mnoha dalšími lidmi ze sdružení v rámci pracovních komisí a skupin ČRDM během celého roku.
