Před dvaceti lety se srazy mladých lidí konaly v NDR či Leningradu, pionýři zde zazpívali své písně a odrecitovali básně vzdávající hold komunismu a Sovětskému svazu. Jak to vypadá, když sraz mezinárodní mládeže zorganizuje Evropská unie s rozpočtem přes milion EUR?
V Bruselu právě skončil týden mládeže – Youthweek… Událost, která se koná každé dva roky v metropoli Evropské unie a současně ve všech evropských zemích. Účelem Youthweeku je jednak prezentovat a odměnit nejlepší projekty pro mládež, a jednak získat od mladých lidí zpětnou vazbu a inspiraci pro politiku mládeže. Z každé země proto byla vypravena pečlivě vybrána skupina mladých lidí, která se podílela na diskusi o aktuálních politických tématech. V každém z workshopů, které nesly témata jako budoucnost Evropy, aktivní občanství, interkulturní dialog, rovné příležitosti, zaměstnanost, dobrovolnictví či kreativita, se účastníci po tři dny snažili sepsat společné náměty pro politiky. Jeden vybraný zástupce z každé skupiny pak myšlenky prezentoval u kulatého stolu s vrcholnými politiky, mimo jiné s komisaři Vladimírem Špidlou a Jánem Figelem.
Reality game s názvem Youthweek?
Youthweek dozajista připravil pro 200 mladých Evropanů skvělý zážitek. Kromě dobrého jídla a zábavy přinesl pocit možnosti podílet se na práci politiků. Na účastnících bylo vidět, že své poslání berou vážně a snaží se skutečně vypracovat náměty, které mohou politiky ovlivnit.
Přiznám se, že mezi novináři od počátku naopak sílil pocit, že se jedná o jakousi „reality game“. Evropská unie chce ukázat svou snahu o podporu mládeže a vyslyšet její hlas, ve skutečnosti však jde jen o propagačně-politickou aktivitu. Tuto tezi podporovala skutečnost, že mnoho politiků neumělo odpovědět na dotazy zjišťující, které podněty z předchozích debat studentů (které se konaly například u příležitosti oslav padesáti let Římských smluv) byly využitelné či alespoň inspirující. Často se jim žádné ani nevybavily. Jakmile však práce mladých lidí spěly do finiše, ukazovala se zajímavá skutečnost. Jelikož v každé skupině bylo pestré zastoupení ze všech evropských zemí, museli mladí lidé při formulaci požadavků docházet ke kompromisům a nacházet opatření, která by byla přijatelná a užitečná jak ve Finsku, tak v Rumunsku či Portugalsku. Sepsané vize se potom svou obecností a převážnou snahou o vytyčení priorit velmi podobaly evropským dokumentům psaným politiky. Konkrétních realizovatelných opatření nebylo mnoho. „Snažili jsme se být co nejvíc konkrétní, ale díky různosti našich zemí to nebylo moc možné,“ říká Michaela Přílepková, která na Youthweeku debatovala ve workshopu na téma dobrovolnictví. „To, co by bylo potřebné zavést u nás, by například pro severské země bylo krokem zpátky, protože jsou daleko vyspělejší.“ Evropské unii se tak podařilo zorganizovat dobrou PR akci, ale také ukázat účastníkům, že slavné bruselské ptydepe má svůj důvod.
Česká skupina slavila úspěch
Letošním tématem projektů byla sociální inkluze – jak kdosi na Youthweeku poznamenal – novodobý eufemistický název pro chudobu. Sociální inkluze, tedy snaha zapojit do systému celou populaci, je pro Brusel vlajkovým, ale stále těžko naplňovaným heslem. Na Youthweeku tato skutečnost padla několikrát v obnažené pravdě: všichni účastníci byli s největší pravděpodobností z bohatých a vzdělaných rodin, tedy ti, kdo sociální inkluzí ohroženi nejsou. Ti, kterým by bylo potřeba při začleňování do společnosti pomoci, jen těžko reagují na výzvy účastnit se politických debat. Výjimkou byli neslyšící Martin Novák a Lenka Richterová, kteří na Youthweeku v doprovodu zdatných překladatelek reprezentovali projekt mezinárodní výměny neslyšící mládeže. Vyjeli do Anglie, kde pak pořádali workshopy o mezinárodním porozumění znakové řeči. Jejich projekt se setkal u ostatních účastníků s velkým ohlasem.
Velmi zajímavé bylo pozorovat účastníky Youthweeku. Jak vypadá současná mládež, která se zúčastňuje politických debat o budoucnosti EU na nejvyšší úrovni? Mezi zástupci mnoha zemí bylo vidět hodně ambiciózních mladých lidi, možná s až příliš ostrými lokty. O to více potěšující bylo zastoupení z České republiky.
České radě dětí a mládeže, která účastníky vybírala, se podařilo sestavit reprezentativní skupinu talentovaných a vyrovnaných osobností. Velkým úspěchem bylo zvolení Ondry Pavlíka z karvinského gymnázia reportérem skupiny zaměstnanosti, takže se ve svých 18 letech stal nejmladším reportérem z celého summitu.
Barbara Čechová
Autorka je šéfredaktorkou časopisu Rodina a škola
#inkluze #socialnizaclenovani #neslyšící #mládež
#inkluze #socialnizaclenovani
Sociální začleňování (inkluze) z pohledu organizací pracujících s dětmi a mládeží je začlenění sociálně nebo zdravotně hendikepovaných dětí a mládeže do volnočasových aktivit pořádaných spolky, oddíly, kluby… apod. Cílem přitom je, aby se stali aktivními a rovnoprávnými členy skupiny. Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) toto sociální začleňování podporuje prostřednictvím rozvoje způsobilostí, dovedností a schopností vedoucích, dobrovolníků a dalších spolupracovníků pracovat s dětmi a mládeží se specifickými potřebami v rámci volnočasových aktivit. Vytváří informační prostor pro sdílení zkušeností a předávání informací o aktivitách podporujících inkluzi dětí a mládeže.
