Česká rada dětí a mládeže slaví deváté narozeniny. Proto jsme se zeptali sdružení dětí a mládeže: Co Vašemu sdružení přináší členství v ČRDM? A v čem spatřujete její důležitost?
A tady je jedna z odpovědí:
V kanceláři mi visí zakládací listina České rady dětí a mládeže i s mým podpisem,takže vězte, že moje odpovědi jsou zaujaté. Rada prokázala, že je životaschopná, že je po ní poptávka. My ale víme i to, že je dnes zcela nezbytná.
Kde bychom byli roztříštění, bez společné platformy pro debatu, bez síly, kterou jako národní rada představujeme?
Bavil by se předseda vlády vždy zvláště s junáky, tomíky či třeba se STUDem z Brna? Sotva, že… Ustáli bychom všechny zákonodárné (někdy nesmyslné) iniciativy, všechny změny vyhlášek, nařízení, věci podstatné i balastní, které na nás ale prší čím dál houšť z byrokratického olympu zdejšího i bruselského, kdybychom se v rámci ČRDM nedokázali dohodnout?
Radu táhnou velké spolky, o tom nemůže být pochyb. Mohou pomoci se servisem, mají síť kontaktů, řadu „svých“ lidí ve sněmovně. Je to tak správné, jakkoliv vklad jednotlivců ze spolků a společků malých oceňuji a vítám.
Mám za to, že je jejich povinností (velkých sdružení, rozumějme) se do práce zapojovat: nesnáším totiž žvanily, kteří všechno vědí nejlépe, ale kterým praktický skutek utekl, případně ty, kteří si své kontakty, právní rozbory etc. hamouní pro sebe, místo aby je dali „do placu“ pro ostatní.
Zažili jsme i takové, kdo se soustředili spíše na formu, než na obsah, dobré debatéry, za kterými krom plánované změny face-liftu našeho pěkného loga ale nebylo nic vidět. Jsou pryč, a to je dobře.Rada měla a má štěstí na předsedy: Jana Vohralíková svým šarmem, hbitostí, jakou se pohybovala v zdeúředních a ministerských kruzích i tím, že nám, mužům-náčelníkům, vládla poměrně železnou rukou, udělala pro radu obrovský kus práce. Pavel Trantina, jakkoliv nakročen do Bruselu, má v tuzemském rybníčku našich spolků a společků neuvěřitelnou vůli ke kompromisu (sám jsem několikrát testoval!), schopnost řešit věci smírně, konsensuálně. Navíc jest brilantním a pilným formulátorem! Vlastnost v dnešní době evropské novořeči nutná a ceněná. Nu, a v Aleši Sedláčkovi, současném druhém muži rady, vidím praktika, který rozhýbe o fous víc kancelář.
Ptáte se, co našemu spolku rada dala?
Jistý, v některých oblastech docela solidní servis, vědomí, že i v našem ranku může a musí existovat lobby, také třeba pár přátel. Jistotu, že v této zemi existuje početná skupina lidí na vysokých místech, kteří nám fandí a kteří pro nás umějí i „máknout“ s o něco větším zaujetím, než od státního úředníka čekáte. Současná druhá žena ministerstva školství je toho příkladem…Občas nám národní rada i něco bere: bere čas, trochu peněz a pracovních sil, to vše proto, že naše ústředí poměrně hodně administruje činnost pracovní skupiny Stát. V praxi tedy píše dopisy, vyjednává schůzky s poslanci, ministry atd atd.
Platí poměrně otřepaná fráze, že rada bude přesně taková, jakou si ji uděláme. Zblízka to pozoruju už devět let a docela se těším, až budeme napřesrok bilancovat první pořádné kulatiny našeho spolku spolků.
Tomáš Novotný
předseda Asociace turistických oddílů mládeže ČR
