V posledním srpnovém týdnu už noci bývají chladné. Konec prázdnin je za dveřmi, ale jsou pořád místa, kde stojí stany, tyčí se táborová vlajka a je slyšet dětský smích. Některé letní tábory totiž končí až těsně před začátkem školy. Jaké to asi je, rozloučit se jeden den s táborem a hned ten další zasednout do školních lavic nebo se vrátit do práce? Jedny z posledních letošních táborů jsme navštívili společně s „úřednickou kontrolou“ z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Oranžový tábor
Jsou tábory malé i velké, v lese i u vody. Každý má svou táborovou hru, každý je něčím jedinečný. Oranžový byl tábor oddílu Tuláci Mladých ochránců přírody v Keblově u Vlašimi. Oranžová byla táborová kuchyně, stany i sami táborníci. A na louce u lesa se právě stavěly koleje pro „oranžový expres“.
Přátelská návštěva
Je brzké ráno a táborníci vyspávají po noční hře. Jejich vedoucí mezitím dojeli do blízké vesnice pro čerstvé pečivo, služba zatápí v kamnech a staví na čaj. Štěkot třech leonbergerů upozorní na nečekanou ministerskou návštěvou, kterou tvoří Eva Hampejsová a Dana Klennerová z Odboru pro mládež MŠMT. Je potřeba vyplnit nezbytný formulář a zodpovědět několik otázek týkajících se organizace tábora, na který ministerstvo přispělo dotací. Celá návštěva se však nese v milém a přátelském duchu.
Komu patří?
Na dřevěné stěně u jídelny visí několik barevných hrníčků na čaj. Každý z nich je jiný a přesto spolu ladí a vytvářejí dohromady pestrou mozaiku. To platí pro hrníčky i jejich majitele, kteří se společně na několik srpnových dní setkaly na táboře „Oranžový expres“ pražského oddílu Tuláci. MOPíky právě ranní sluníčko vylákalo ze stanů a hrnky se už za chvíli naplní teplým čajem.
Údolí Mohykánů
Nádherná louka nedaleko Nové Říše u Telče je již několikáté léto domovem pro tábor občanského sdružení Kadet z Třebíče. Návštěvu na táboře přivítali hlavní vedoucí Jitka Prokešová a předseda Kadetů Honza Burda. Padesátka táborníků rozdělená do družinek se právě věnovala dopolednímu programu, a tak byl čas na povídání v novém srubu i prohlídku dalších míst v Údolí Mohykánů.
Ať žije bobr!
Letošní tábor o.s. Kadet se nesl v duchu Letopisů Narnie a taky jednoho roztomilého zvířátka – bobra. Společenská místnost byla Bobřím hradem, kuchyně Rájem mlsných bobrů a koupelna Bobří tůní. Místo čaje se tu pila Bobrča a hlavní srub zdobila Galerie bobřích předků v čele s Gaiem Juliem Bobrusem, Bobrankou z Arku nebo Albertem Bobrsteinem.
Nejen zábava
Jednou z tradičních táborových činností je rozdělávání ohně. Smyslem správného tábora totiž není jen hrát si a bavit se, ale také se něco zajímavého a užitečného naučit. Děti na táboře o.s. Kadet proto byly rozděleny jednak do smíšených oddílů, kde se věnovaly nejrůznějším hrám, a pak do menších družinek, rozdělených podle věku i zájmů. V jednotlivých družinkách jim byl program připraven „na míru“ a měly v nich možnost se spoustu zajímavého dozvědět a naučit.
Kouzlo týpí
Které tábory patří mezi ty nejromantičtější? Přece ty, kde se spí v pravých indiánských týpí. Jeden takový jsme našli v Bobrůvce u Žďáru nad Sázavou. Tábořiště kmene Malý Walden Ligy lesní moudrosti patřilo poslední srpnové dny táboru rodičů s dětmi. V týpí se dá nejen spát, ale za deštivých dní také povídat, hrát hry, některá uvnitř skrývají unikátní koupelnu nebo dokonce saunu.
Dobroty od skřítků
Woodcrafterský tábor v Bobrůvce byl určen zejména mladším dětem, pro které se tábořiště a přilehlý les proměnily ve svět skřítků. Skřítci pro ně každé ráno nechávali dopisy s úkoly, hrami, a dokonce jim sestavovali i jídelníček. A tak mohli malí táborníci ochutnat třeba pohádkovou kaši lesních skřítků, vochechulácké lívance, polévku s drobnými žížalkami nebo podzemní dobrůtky na horkých kamenech. Nešlo si nevšimnout také krásných barevných tašek, které děti voskovou technikou vyrobily.
Kde to voní jehličím
Krásné slunečné odpoledne by byla škoda nevyužít k procházce po táboře. Nahlédli jsme do jedinečných lázní, zbudovaných uvnitř týpí, a prohlédli si saunu, kterou podle vyprávění hlavní vedoucí Evy Weislové děti doslova milují. Malý táborník nám v lese ukázal důmyslně zbudovaný domeček pro skřítky, který děti stavějí tradičně každým rokem a neustále ho zdokonalují. Nejvíce nás ale zaujaly lesní toalety obložené voňavým jehličím, které jsme neodolali vyzkoušet.