Ve čtvrtek 17. dubna 2008 se koná v Praze 28. valné shromáždění České rady dětí a mládeže. Bude zároveň shromážděním volebním. Kromě jiných materiálů jsou delegátům k dispozici nominace pro dva kandidáty na nového předsedu ČRDM. Kandidáty jsou Jiří Let a Aleš Sedláček. Oběma pánům jsme položili ještě tři doplňující otázky a jejich odpovědi si můžete přečíst zde.
1. Proč jsi se rozhodl kandidovat na předsedu ČRDM?
Jiří Let:
Chtěl bych posunout činnost ČRDM o kus dál. Dát radě energii a dynamiku. Vytvořit prostředí, kdy organizace bude skutečně a prakticky sjednocovat „náš sektor“ a hájit zájmy dětí a mládeže. Konkrétní dotaz na mě vznesl náš předseda, Petr Halada. Mnoho kolegů a kamrádů mi to rozmlouvalo či vůči tomu byli skeptičtí. Že prý to nemá smysl, jelikož ztratím polovinu bodů kvůli věku a druhou polovinu kvůli tomu, že jsem pionýr. I přes to jsem se ale rozhodl ke kandidatuře, především proto, že nejsem spokojen s mnoha oblastmi činnosti ČRDM. A jelikož má mnohem větší smysl něco dělat a ne jen kritizovat, začal jsem.
Aleš Sedláček:
Rozhodl jsem se proto, že mě některá členská sdružení oslovila, samozřejmě za podpory mé mateřské organizace Ligy lesní moudrosti, která moji angažovanost v ČRDM schválila v usnesení podzimní valné hromady. Náhle ohlášený odchod mého přítele a současného předsedy Pavla Trantiny mě překvapil. Abych mohl kývnout, musel jsem si trochu přeorganizovat svoje další radosti a povinnosti. Usnadněním bylo i to, že jsem po osmi letech již nekandidoval na post náčelníka Ligy. Znám svoje přednosti i nedostatky, myslím, že ČRDM mohu nabídnout pragmatický styl vedení, v mantinelech mravních zásad, respektující a rozvíjející současný směr. Mám zkušenosti ze sdružení, vedení rady i komerční společnosti, kde jsem stále aktivní.
2. Jaké by byly Tvé hlavní priority ve funkci, pokud bys byl zvolen?
Jiří Let:
První prioritou je samozřejmě samotná funkční činnost Představenstva, které by mělo pracovat, nejen rozhodovat. Dále pak nastavení konkrétního plánu na funkční období, který by vycházel ze Strategie, ale zároveň by byl vyhodnotitelný, kontrolovatelný a reálný. Mimo to bude samozřejmě číslem jedna předsednictví ČR v EU a jeho maximální využití pro náš sektor. Celkově bych chtěl ČRDM posunout do roviny, kdy její činnost bude mít přímý pozitivní dopad na členské organizace a naopak, členské organizace budou moct lépe hýbat životem ČRDM.
Za své hlavní téma považuji participaci, neboli spoluúčast. V oblasti dětí a mládeže pak především vytváření prostoru, kde mladí lidé (či v některých případech i děti) budou mít možnost hájit své zájmy, a zároveń proto v praxi i něco udělat.
Aleš Sedláček:
Souvisí to s tím, odkud jsem přišel a čím se zabývám již delší dobu. Od dětství jezdím ven Vyrostl jsem v pionýrském oddíle, se silným zaměřením na přírodu, zálesáky, později indiány. Jakmile se obnovila Liga, tedy po roce 1989, vstoupili jsme tam s kamarády. Bylo to logické pokračování naší činnosti. Když jsem se stal náčelníkem Ligy, měl jsem ideu, že se oprostíme od státních peněz, že je nebudeme v organizaci potřebovat. Protože dobrovolně a z nadšení se na všechno budeme skládat a všichni budou všechno dělat zadarmo do roztrhání těla. Pak přišly ale jasné cíle, jako potřeba mít velké společné tábořiště, základny pro činnost, látku na stany… to už zadarmo nešlo. Podávali jsme projekty, sháněli dary, přesvědčovali sponzory. To se dařilo, a proto se i ty finančně nákladné cíle staly realitou. Určitě i proto, že máme stále dobrovolníky, kteří hoří. Zde jsem musel po pravdě vztah ke státním penězům přehodnotit.
Když Liga vstoupila do ČRDM, začal jsem pracovat ve skupině Stát. Naše pronajatá nemovitost od Fondu dětí a mládeže se rozhodla změnit majitele a to i přesto, že Liga za devět let pronájmu hodně investovala a byla ujišťována, že převod do majetku organizace je formalita. Najednou bylo vše jinak a poslanci měli v podkladech jiného nabyvatele. Bylo to sdružení, které bylo, řekl bych, lépe parlamentně propojeno. Začal jsem si uvědomovat, jak jsme slabí a jak bylo výhodné se sdružit do rady a řešit některé věci společně.
Seděli jsme na balkoně v poslanecké sněmovně, schůzi řídil současný prezident. Tempo hlasování bylo značné, poslanci sami nevěděli o čem hlasují. Najednou bylo po všem, ze zápisu jsme se dozvěděli, že jsme vyhráli. Domeček získala Liga.
Tímto jsem se definitivně upsal, protože jsem cítil, že teď musím něco udělat pro ostatní, protože tohle byla naše společná práce. Postupně jsem nalézal další souvislosti, které mě dodnes utvrzují, že posilování naší role je zásadní. Nejen co se financí týče, ale i společenské uznání našich sdružení. Fenomén dobrovolnictví ve sdruženích je stále nedoceněný a je ho potřeba neustále připomínat. To co se nám dnes zdá jasné, protože jsme v tom vyrostli, může být zítra něco zcela nepochopitelného.
Tento trochu delší úvod směřuje již ke kratší odpovědi číslo jedna. Veřejná propagace myšlenky dobrovolnictví, tedy i novelizace zákona o dobrovolnictví, který na nás stále nějak zapomíná. Řešení dalších norem ovlivňující naší činnost. Pokračování práce ve skupině stát.
Dále finanční podpora našeho sektoru. Snaha o menší závislost na ministerských penězích, zapojení do evropských projektů. Kampaň k předsednictví EU.
Post předsedy chápu jako kombinaci reprezentace a služby pro sdružení i pro myšlenky, které ČRDM hájí a má je uvedené ve strategických dokumentech. Tedy moje osobní angažovanost .Číslo tři je zajišťování konkrétního servisu pro sdružení, například školení a kulaté stoly.
Pro tento rok máme jako téma dětských práv. Kromě mládeže na vydání českého manuálu pro vedoucí, který by měl řešit co je a co není společensky vnímáno jako sexuální obtěžování. Považuji to za důležité jak pro ochranu dětí, tak vedoucích. Společnost často hledá senzace a je velmi smutné, že když už se něco nepěkného stane, tak se to obrací proti všem slušným dobrovolníkům, kteří s dětmi pracují.
Zajímají mě samozřejmě i další oblasti a snažím se v nich angažovat. Ať je to například příprava akcí k českému předsednictví, Bambiriáda, kde jsem byl letos představenstvem jmenován ředitelem. S Martinem Bělohlávkem řešíme budoucnost Bambibodu. Podílel jsem se na zavedení nového ekonomického systému v kanceláři. Spolupracoval jsem na koncepci architektury naší interní sítě. Optimalizoval tisk dokumentů v kanceláři. Podílel se na koncepci a zavedení některých směrnic. Dále naše pracovní skupina zahájila jednání s Lesy České republiky s cílem uzavřít smlouvu o spolupráci, která by deklarovala konkrétní vstřícné kroky lesů vůči našim členským sdružením. Ten minulý čas neznamená, že je to hotovo. Myslím naopak, spíše to motivuje k další práci na uvedeném. Těším se i na právní servis sdružením ČRDM, který bude poskytovat naše členské sdružení Elsa.
3. Co nejcennějšího pro život Ti dalo sdružení, v němž jsi vyrostl a působil?
Jiří Let:
Tím nejcenějším je poznání, že hranice možností každého člověka či kolektivu jsou tam, kde si je sám nastaví, a kde někdo jiný vytvoří překážky. V tom mě neustále utvrzují kamarádi z oddílu, Pionýra, ČRDM či ze zahraničí. A je pouze otázkou, jestli my sami jsme těmi, kdo naše cesty ovlivní a nebo je směřuje někdo jiný. To mi přijde nejcennější a za to musím nejen pionýrům od srdce poděkovat. Proto se nebojím přijímat výzvy, přijímat zodpovědnost a zodpovědně konat.
Aleš Sedláček:
Opravdové kamarády, možnost osobního rozvoje v zázemí silných osobností, možnost učit se od nich. Hořet (hasiči prominou :-)), zapalovat druhé a společně pak vytvořit něco, co nás možná přežije.