Pod peticí za regulaci hazardu, kterou spolu s dalšími organizacemi podporuje i Česká rada dětí a mládeže (ČRDM), se načetla již tisícovka podpisů. Mezi signatáři volajícími po přijetí nového zákona, který by výrazně potlačil společensky závadné jevy spjaté s hazardem, se kromě „obyčejných“ lidí objevují i jména některých známých osobností. Příslušná senátní novela zákona o loteriích mezitím postoupila do druhého čtení.
Vůbec poprvé také došlo v České republice k veřejnému odmítnutí peněz z hazardu. Stalo se tak díky usnesení synodu Českobratrské církve evangelické, jenž schválil synodní radě v daném konkrétním případě nekompromisní postup – a uložil jí, aby se stejně chovala i nadále.Tak nějak lze na základě informací dostupných na webové stránce kampaně Stop hazardu! ve stručnosti shrnout současnou situaci panující koncem druhé červnové dekády 2008 kolem již zmíněné petice. „Jsme nespokojeni s tím, že v posledních letech dochází k nežádoucímu nárůstu počtu heren a kasin, že se zvyšují bezpečnostní rizika a kriminalita spojená s hazardními hrami, že režim odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely je neprůhledný a benevolentní. V souvislosti s chybějícím nastavením pravidel a nástupem nových technologií se negativní dopady ještě urychlují,“ stojí mj. psáno v petici.
Podepsali ji například profesor sociologie Prof. PhDr. Ivo Možný, CSc., zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitka Seitlová, vysokoškolský pedagog Prof. PhDr. Antonín Přidal, europoslankyně PhDr. Jana Hybášková či divadelník Arnošt Goldflam. Vedle těchto (a dalších) povědomých jmen je samozřejmě možné číst ve veřejně přístupných elektronických „petičních arších“ i spoustu jiných křestních jmen a příjmení. Kdo je tam připojil? Namátkou podle označení, která sami vepsali do kolonky „profese“: vedoucí K-centra, žena na mateřské dovolené, ředitel bezpečnostní služby, finanční poradce, barmanka, rentiér, kněz, muzejník, advokát, dělník, studentka, důchodce, policista, maminka…
Proč? Každý a každá možná z trochu jiného důvodu, společně si však nejspíš uvědomují závažnost problému, k jehož řešení se snaží petice přispět. Někteří se – kdoví – s následky hazardu (byť třeba „jen“ zprostředkovaně) už setkali; jiní si o závislosti na něm možná něco přečetli. Informací je dost. I na internetu: „Hra s penězi uchvacuje lidi po staletí. I u nás byli hráči, kteří v kartách dokázali prohrát rodinný grunt, věno svých dcer nebo spousty jiných peněz. A to byli lidé dospělí. Dnes najdeme hrací automat téměř na každém rohu a do osidel hazardních her se tak zamotávají právě děti a mladiství. Závislost může být i tak silná, že se při odvykání objevují typické abstinenční příznaky, které známe u toxikomanů, nejen psychického rázu, ale i fyzické – třes, pocení, klepání, noční děsy,“ odpověděla v loňském rozhovoru pro Drogový informační server na otázku, do jaké míry je hráčství nebezpečné, dětská psychiatrička MUDr. Hana Kánská z pražské poradny pro závislosti.
Hráčství, hra… Internetová encyklopedie Wikipedia připomíná, jak ji koncem třicátých let minulého století definoval nizozemský kulturní antropolog Johan Huizing: „Hra je svobodné jednání či zaměstnání, které v rámci určitého jasně vymezeného času a prostoru, které se koná podle svobodně přijatých, ale přitom bezpodmínečně závazných pravidel, má svůj cíl samo v sobě a nese sebou pocit napětí a radosti a zároveň vědomí odlišnosti od všedního života.“ Nakolik se tato definice hodí pro dětskou hru, založenou na kreativitě a fantazii, a nakolik pro hrací automaty, nechť posoudí každý sám.
Své o tom ale nepochybně vědí vedoucí nejrůznějších dětských spolků, oddílů, družin, kmenů a klubů – vždyť právě v tomto prostředí se hra těší výsostnému postavení základní metody mimoškolní výchovy. Jen pod „střechou“ ČRDM jsou takových dospělých „hravých duší“ tisíce… Jak to souvisí s peticí? Pokud jde o pravý obsah slova hra, petice za regulaci hazardu jim teď skýtá jedinečnou příležitost dát zákonodárcům v parlamentu i veřejnosti jasně najevo, kdo je tady doopravdy doma.
