Tak nám nastaly prázdniny. Předseda odjel na letní tábor, vedoucí vydání těchto internetových stránek zase na konferenci do afrického Johannesburgu. Čas dovolených, letních táborů, koupání, vůně špekáčků a hlavně neočekávaných dobrodružství je zase tady.
Doba, kdy jsem jezdila sama na letní tábory, je už bohužel ta tam. I když bohužel, musím se přiznat, že nepatřím mezi ty, kteří na dětské letní tábory vzpomínají s jiskrou či dokonce slzou v oku. Moje letní tábory se konaly ještě v době totality. Na tábor se tehdy jezdilo zcela zdarma (dar od zaměstnavatele rodičů). Jelikož mám o sedm let staršího bratra, jezdili jsme na tábory společně. A byla to, popravdě řečeno, hrůza. Já patřila mezi benjamínky, bratr byl naopak ten nejstarší. Pořád mne hlídal a já zase pykala za jeho neplechy, kterých, jako osmák, prováděl nespočet. Nikoho jsem na táboře neznala, tehdy nás svezli z celé republiky a naládovali do stanů, neptajíce se, s kým by kdo chtěl bydlet. Stýskalo se mi a chtěla jsem domů.
Dnes se na to všechno dívám trochu jinak. Jak ráda bych si teď sbalila batoh a odjela někam pod stan! Jak ráda bych se celé dny toulala lesem a hledala barevné fáborky značící cestu! Jak ráda bych v kotlíku vařila čaj z malinového listí ! A proto říkám: užijte si léta naplno, ať už na táborech nebo jen tak u vody.
Krásné léto přeje
Jana Šedivcová (ČRDM)
