Taky znáte to obrovské nadšení, když otevřete poštovní schránku a tam leží psaní od někoho z přátel? Samozřejmě, že taková psaní nedostáváte častěji než veškeré složenky a výpisy z banky, ale když se poštěstí, tak to stojí za to. Proč to píšu? Protože před pár dny, přesněji ve čtvrtek 9. října připomnělo UNESCO Mezinárodní den pošty.
Pošta je rozhodně nedílnou součástí našeho života. Je jen škoda, že to dřív skoro až obřadné psaní a posílání dopisů se smrsklo do dnešních strohých e-mailů nebo ještě kratších zpráv sms. Ostatně – „esemeska“ ani nemůže být dlouhá, jak napovídá původní anglický název: Short Message Service, neboli služba krátkých zpráv…
Zkontrolování e-mailů je první věcí, kterou mnoho z nás udělá hned po zapnutí počítače. E-maily mají často spíš informační účel. Dostáváte e-maily z práce, ohledně srazu oddílu, plánování tábora – a potom ten nepatrný zlomek e-mailů, který vás potěší nějakou osobní zprávou. Tak kam se tedy ztratily ty vřelé dopisy? Do schránky už je nedostáváme, do e-mailu většinou také ne. Doopravdy se všechna naše vřelost uzavřela do sms, facebooku a internetových kecálků, jako je ICQ?
Nenechme pošťáky doručovat jen úřední obálky a balíky z internetových obchodů. Vezměme do ruky pero a nechme slova plynout na papír. Nakonec udělejme těch pár kroků k poštovní schránce a pošleme dopis, nebo alespoň pohlednici s pozdravem pro dávno zapomenutého kamaráda. Vždyť je to přeci škoda nepoužívat ten geniální vynález, který spolehlivě fungoval po staletí.
Lída Sobková
Vymírající potěšení
Od Redakce