Kdybych byla dneska doma, hodinku bych si díky změně času přispala a pak se radovala, že díky svátku 28. října mám až do středy podzimní prázdniny. Ale já jsem za oceánem, a tak místo lenošení pozoruji, jak se všichni vehementně připravují na páteční Halloween. Tu hodinu spánku nám tady přidají až příští sobotu, a to kvůli americkým cukrovinkovým závodům. Pokud totiž je déle světlo, děti budou více koledovat, a na to se lidé musí připravit větší zásobou cukrovinek. Ale což, alespoň, že nám tu hodinu nesebrali úplně.
Já sice plánuji kostým cizince, co neslaví Halloween, ale nikdo mi to tu nevyčítá. Oni by se také asi netvářili příliš přívětivě na fakt, že u nás Santa Klaus chodí už pátého prosince a doprovází ho anděl s čertem. Punčochu si za okno nedám, i když bych mnohem radši snědla kilo klementýnek než dvě libry pomerančů. Stejně tak si neupálím v dubnu čarodějnici, jelikož jsem v místě obrovských požárů a vlastnictví svíčky znamená okamžitý vyhazov ze školy.
A tak do sebe budu o Vánocích poslušně ládovat krocana, vzpomínat na bramborový salát a pohádky a tešit se na knedlíky na přivítanou. Časem třeba porozumím i stupňům Fahrenheita a měření na libry, unce a hrnky, o palcích a stopách ani nemluvě.
Lída Sobková
