Vesmírná. Komorní. Dvě možná až příliš nesourodá slova, a přece se podařilo je spojit: pro Celostátní vzájemnou výměnu zkušeností (CVVZ) 2008, konanou v Přerově ve dnech 24. až 28. října, totiž platí obě. Této dobrovolné akci, při níž se v nejrůznějších oblastech vzdělávají a dále zdokonalují vedoucí malých i velkých organizací pracujících s dětmi a mládeží, dali sami její organizátoři přízvisko „univerzální“, odvozené z latinského výrazu pro vesmír. „Univerzální“ CVVZ navštívilo podle jejího náčelníka Jaroslava Biolka – Mussura přibližně 500 lidí.
Pět set lidí – je to hodně, anebo málo? Pro srovnání lze uvést, že v posledních letech se průměrná účast pohybovala přinejmenším kolem dvojnásobku.
„Méně lidí, více šancí při programu. Díky, Dlažko (Duha Klub Dlažka byla organizátorem akce, pozn.).“ Podepsán: Petrklíč. 
„Kvalita CVVZ – dobrý, ale těch lidí tu mohlo být opravdu více…“, usoudil anonym. Někde mezi těmito názory, opsanými ze Zdi nářků v přerovské základní škole Za Mlýnem, kde se značná část programů cévévézetky odehrávala, zřejmě oscilovaly – alespoň podle všech dalších zjištění – pocity těch, kteří se na několikadenní maratón (sebe)vzdělávacích programů do města na Bečvě vypravili.
Na přerovské CVVZ jste mohli nejčastěji potkat – celkem logicky – účastníky z Duhy; početností své výpravy je následovali lidé ze slovenské Školy Fantázia, v poměrně hojném počtu se dostavili také zástupci organizací a sdružení LDT Adam, Centrum pro volný čas mládeže, Gaudolino, DDM Vyškov a Pionýr.
Někdo se zapsal na program nazvaný Zimní táboření, někdo na Rozpočet letního tábora nebo třeba na Sociálně vztahové hry v místnosti. Jiné účastníky a účastnice zaujala zase Teorie a praxe znakového jazyka, Drátkování hrnců bucláků, Program na boulderu či Desatero asertivity. Nebo také Skialpinismus, Táborové, oddílové weby a elektronické kroniky, Netradiční hry recesně orvávací, Priestor v tanci, Problémové děti… Anebo něco jiného. Stejně zajímavého, poučného, přínosného.
Jak to na takovém programu vypadá?
Workshop od skupiny Tam Tam Orchestra se rozbíhal pozvolna, v pět hodin odpoledne, kdy měl začínat, tam byla hrstka účastníků. Zkušení bubeníci tedy vzali své nástroje a předvedli, jaký rytmus se budou účastníci učit. Jako mávnutím kouzelného proutku se sál zaplnil. A po krátkém úvodu nastala vlastní část učení se. Účastníků bylo na 30, a tak mistry rytmu nečekala jednoduchá úloha. Rozdělit skupinu a vytvořit z ní během hodiny a půl hrající kapelu. I když tomu nikdo nevěřil a ze začátku se mnoho lidí zdráhalo zapojit, výsledek byl nečekaně dobrý. Jednoduchými pomůckami, trpělivostí a neúnavným opakováním ze strany bubeníků – lektorů již po hodině skupina hrála rytmus samby, a to i s různými variacemi.
Na výměnu zkušeností na téma seznamovací hry v místnosti se oproti přihlášeným 20 lidem dostavilo jen 11 účastníků. Začátek, uváděný instruktorem, byl pomalejší a nepřišlo mnoho originálních nápadů, ale v druhé polovině, kdy si účastníci začali navzájem představovat své oblíbené aktivity, se seminář rozhýbal. Kromě toho, že o sobě na konci účastníci věděli spoustu zajímavých informací, tak se i navzájem obohatili o aktivity, které mohou používat v rámci své práce s mládeží v domech dětí, občanských sdruženích či na táborech.
A jak tedy hodnotí CVVZ 2008 lidé, kteří ji absolvovali?
Náhodně vybraní respondenti a respondentky z řad pořadatelů, lektorů i účastníků byli s akcí vesměs spokojeni a jejich případné stesky na organizační zmatky se nijak zvlášť nelišily od těch, které bylo možno slýchat i na jiných ročnících CVVZ. „Teď jsem byla na naprosto úžasném kurzu: byl to dramatický kroužek, snad nejlepší, jaký jsme zažila. Ale kdybych vzala letošní cévévézet globálně, tak je tady strašně málo lidí. A přijde mi, že občas jsou hrozné zmatky, včetně výměny místností a všeho ostatního. Ale zase na druhou stranu, s kurzy, co tady jsou, jsem byla spokojená – fakt se mi na nich líbilo. Takže: kvalita kurzů možná neklesla tím, že je jich tady málo, ale organizace možná trošku pokulhává,“ nechala se slyšet Julka z Medvědí stopy Holešov (Asociace TOM).
Její kolegyně Páca porovnala přerovskou akci s předchozím ročníkem CVVZ: 
„Ta loňská v Třešti mi přišla víc organizačně vylepšená, měla prostě více druhů programů. Tahle cévévézetka je programově trošku chudší. Organizační nesrovnalosti asi plynou z toho, že když programy nejsou moc dobré, je na nich málo účastníků, musí se slučovat a je to komplikované. Ale já jsem spokojená; mně se vždycky líbí tam, kam „musím“ jít – takže mně se to tu líbí. Je to tu pěkné, (organizátoři) jsou šikovní.“
Ivnaka, která přijela do Přerova z Bratislavy, je z tábornického oddílu Eldorádo, fungujícího pod organizací YMCA Staré Mesto. Její slova znějí trochu kritičtěji: „Čo sa týká tohtoročnej cévévézetky, bohužiaľ, som trochu sklamaná. Neviem, čím je to zapríčinené, ale kvalitu akcie určite ovplyvnil aj nízky počet účastníkov. To znamená menej programov, rušia sa programy, je málo sprievodných podujatí. Možno na to malo vplyv aj zvolenie času, že je tam jeden voľný deň, čo asi väčšina ľudí sa rozhodla využiť na nejakú inú akciu. No asi takto: mohlo to byť lepšie, bola som na cévévézetkách aj predtým a očakávala som od toho trochu viac.“
Skajdovi z Duhy, jenž na CVVZ působil jako pořadatel, místy vadil zmatek v organizaci. „Ale většinou se to poddá,“ dodal zkušeně. „S letošním ročníkem cévévézetky jsem víceméně spokojen,“ shrnul svůj celkový dojem z akce. Mezi pořadatele náležela i Hanka Menšíková z Ostravy, která s Klubem Dlažka jezdí na tábory. „Cévévézetka se mi moc líbí, je tu taková pohodová atmosféra. Zatím největší zážitek mám z hvězdárny,“ řekla.
Přerovská akce se vcelku zamlouvala také Jarkovi z neratovického divadelního souboru Přestupní stanice: „Lektorovali jsme tu kurz improvizovaného divadla; kurz se nám povedl a také jeho účastníci byli celkem spokojení. A líbí se nám tady ta atmosféra.“ Anketu uzavírá Pája z Hnutí Brontosaurus: „Když to shrnu, byl jsem na minulé CVVZ – a tam bylo tedy daleko víc lidí. Ale zase to mělo nějaké své nevýhody… Jinak, co se týče organizace, jsem s ní spokojený; co se týče programů, tak si tady určitě může každý najít nějaký podle své chuti. Také se mi párkrát stalo, že jsem si úplně nevybral, ale jinak to asi splnilo má očekávání…“
O tom, že letošní CVVZ byla – tedy alespoň pokud jde o její návštěvnost – spíše „komorní“ záležitostí, se měl možnost přesvědčit i předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček: Chtěl se v Přerově původně zúčastnit páteční diskuse o mládežnické politice, ta však byla kvůli nedostatku lidí zrušena. Na cévévézetku se zajel podívat v neděli. Účastníci, s nimž tam hovořil, byli s programy spokojeni, jak řekl v krátkém rozhovoru pro cévévézetkový věstník Velký třesk. Během zmíněného interview mu byla mimo jiné položena i spekulativní otázka týkající se případné regulace CVVZ. 
„Myslím si, že by cévévézetka měla zůstat do jisté míry autonomní, jako je. V momentě, kdy bude nějak striktně řízena, organizována – ať už třeba ministerstvem školství nebo Českou radou dětí a mládeže – tak tím utrpí. Jako určitou hodnotu v ní vidím právě onu nezávislost, i když ta je samozřejmě trochu pofidérní, když do CVVZ plynou peníze z ministerstva. Ale už jen tím, že se na cévévézetkách volí, kde se bude konat příště, se spoluvytváří její specifická, tradiční struktura. Myslím si, že nějaký přehnaný zásah by nebyl úplně vhodný,“ míní předseda ČRDM.
Příštího ročníku CVVZ se ujme plzeňský tým; v roce 2010 zamíří zájemci o vzájemné vyměňování zkušeností do Chrudimi.
