Ať tak či tak, brečet budeme všichni po několik dní. Tak shrnula spolužačka napětí volebního dne. Samozřejmě mám na mysli ty americké volby, volby prezidenta. Měla jsem to potěšení je sledovat z prostředka dění, ze střední školy v Kalifornii.
Tak, jak si většina českých periodik byla jistá, že Obama vyhraje, tady si jistý nebyl vůbec nikdo.
Učení nám ten den bylo odpuštěno a věnovali jsme se aktivitám kolem voleb. Po simulaci debat jsme si odvolili v našich školních volbách a dostali nálepku ‚I voted‘, kterou dostávají Američané i u regulerních voleb. I přes neskutečný mráz a déšť jsme povečeřeli pizzu, sušenky a horkou čokoládu venku. Ve školním divadle se mezitím připravovala projekce televizního vysílání.
Hned první předpovědi výsledků znamenaly obrovské nadšení. Obama měl podporu celé školy kromě asi osmi lidí. A potom, když už bylo v podstatě všechno rozhodnuto, přišlo uzavírání volebních míst na západním pobřeží. Kalifornie, Washington, Oregon jsou definitivně demokratické státy a tak McCain neměl nejmenší šanci. A pak, když bylo dvacet vteřin do uzavření volbních místností, celá škola začala odpočítávat s televizní obrazovkou. Ve vteřině nula bylo rozhodnuto. Všichni běželi na pódium objímat ostatní, křičet, skákat, jednoduše se radovat. Tolik emocí jsem viděla asi jenom jednou v životě, když náš hokejový tým vyhrál mistrovství světa proti Kanadě a všichni Češi na Intercampu 2005 skandovali po ztichlém tábořišti…
Mezi body Obamovy kampaně bylo mimo jiné také lepší státní vzdělání nebo financování umění. Tak snad se blýská na lepší časy.
Lída Sobková
P.S.: Na ty emoce po volbách mezi studenty se můžete podívat alespoň na videu. Jsem neskutečně ráda, že jsem měla šanci se něčeho takového zúčastnit a cítit to nadšení, které protnulo nedočkavost nejen naší školy, ale vlastně celé Ameriky.
