Status „veřejné prospěšnosti“ v legislativě, který razantně přichází do českého právního prostředí v paragrafech vznikajícího nového zákona v gesci ministryně Džamily Stehlíkové a s odbornou garancí Rady vlády pro nestátní neziskové organizace (pozn. redakce: v RV pro NNO je ČRDM zastoupena jedním členem, předsedou A. Sedláčkem), určitě bude „hitem“ debat ve všech kruzích neziskového sektoru.
Garanti a tvůrci zákona v rámci tzv. hodnocení dopadu regulace (RIA) také již několik řízených konzultací o tezích zákona veřejností provedli: 21. listopadu a 1. prosince formou veřejné debaty, k 31. říjnu a aktuálně k 18. prosinci 2008 formou elektronického dotazníku. Je zřejmé, že kvůli vyhodnocování těchto konzultací nebude naplněn časový harmonogram, který si stanovili, a to předložit věcný návrh zákona vládě do konce roku 2008. Legislativní proces se tak nastartuje v prvním čtvrtletí roku 2009.
Ačkoliv jednou stranou zní od tvůrců zákona nezpochybnitelné tvrzení, že nebudou zasahovat do žádných norem a zákon vytvoří jako nadstavbu na současnou legislativu, takže se pod jeho mohutnou střechu vejde 99% organizací, které nyní za tzv. NNO považujeme ( zejména občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti atd.), musíme si přiznat, že se jedná o největší porevoluční zásah do celého sektoru, protože strukturálně mění státní dotační politiku s proklamovaným cílem ji sjednotit a zprůhlednit.
Transparentnost, to je vůbec nejčastější slovo, které se ve zdůvodnění potřeb pro vznik zákona uvádí. Všechny organizace, které budou dělat veřejně prospěšné činnosti nebo služby a budou chtít být příjemcem nenárokových státních dotací, budou muset podstoupit proces a kroky, které povedou k tomu, aby získaly a po určitou dobu garantovaly tuto transparentnost. Mezi takové povinné náležitosti bude patřit např. zápis v určitém druhu veřejného rejstříku, povinná struktura výroční zprávy či každoroční hospodářský audit. Vše by mělo vycházet z rozhodnutí organizace a prvním garantem oprávněnosti statutu veřejné prospěšnosti by měla být samotná organizace, tedy konkrétně řečeno, udělení statutu bude mít formu ohlášení, které není podrobeno ze strany státu schválení správní orgánem. O to přísnější bude pak kontrola a sankce za nedodržení podmínek, které budou v rukou stávajících kontrolních orgánů, jako je finanční úřad či ředitelství, NKÚ nebo státní orgán, který dotaci udělil. Zkušenost, že výklad jednotlivých kontrolních orgánů se může značně lišit, vedl k myšlence, že bude třeba nějaký metodický orgán, který bude na vyžádání kontroly dávat odborná stanoviska k náplni činnosti. Dát určité mantinely bude jistě věcí složitou, ale naprosto nezbytnou.
Co je veřejně prospěšná služba nebo činnost, bude totiž definováno tak obecně, aby se tam vešlo vše, co současné „neziskovky“ dělají, od charity po ekologii. Činnost nebo služba takového charakteru není v zákoně vázána na právní formu! Tudíž se možná budeme setkávat s tím, co jsme ještě nikdy neviděli – s „neziskovou“ akciovou společností nebo společností s ručením omezením. Podle současné verze tezí zákona budou vyloučeny jen ty organizace, které jsou přímo napojeny na státní rozpočet (příspěvkové organizace). Zdá se vám „soutěž“ s firmami o státní dotace nepředstavitelná?
Nové rozvrstvení přístupu do dotačních programů vyvolávalo u účastníků veřejné debaty v rámci konzultačního procesu silné odezvy, které zabrousily i k obecnějším filosofickým vyjádřením. Jedna z účastnic odvozovala definici veřejné prospěšnosti od veřejného zájmu, který je podle ní zájmem, který definuje pouze politická reprezentace, oproti obecnému zájmu, který definuje celá komunita. Tvůrci zákona – panelisté, kontrovali na připomínky vyjadřující obavu nad likvidací šíře občanského sektoru tvrzením, že občanská iniciativa se přece neomezuje jen na to, co si stát zaplatí.
Přesto je zřejmé, že zejména menší lokální organizace by měly vážné problémy udržet svou činnost, pokud by musely podstoupit administrativně náročný proces získání statutu veřejné prospěšnosti. Proto se objevila ve druhé verzi tezí jakási záchranná opatření, mezi které patří úvaha, že pokud částka požadované dotace nepřekročí určitou hranici, bude si žadatel moci žádat alespoň prostředky z krajského nebo obecního rozpočtu (aktuálně uvažovaná částka 200 000 Kč). Jinak by se zákon měl vztahovat na prostředky z veřejných rozpočtů obecně, dokonce i z rozpočtu Evropské unie. Vzhledem k tomu, že dosud nebyla vedena širší jednání s novou reprezentací v krajích, může vzniknout jistý odpor k takovému sjednocování dotačních programů krajů a obcí shora.
Dalším opatřením, které má nabídnout organizacím bez statutu veřejné prospěšnosti možnost získávat prostředky na činnosti, které realizovaly dosud, je solidární „přerozdělení zisku“ z hospodaření jejich vyvolených kolegů, kteří tento status mít budou.
Všechny výdaje organizace s veřejně prospěšným statutem na veřejně prospěšné činnosti by měly daňově uznatelné, zmizí tak rozdělení na činnost hlavní a vedlejší a základ daně pro daň z příjmu může být zcela eliminován. Organizaci zároveň vznikne povinnost všechen zisk reinvestovat do veřejně prospěšných činností a služeb, ať již vlastních, nebo jiných. Stanou se tak v podstatě „sponzory“ těch méně šťastných souputníků.
V tomto článku jsem se určitě nedotkla všech aspektů nového zákona a i po přečtení druhé verze Tezí na se vám vynořují různé otázky.
Česká rada dětí a mládeže bude tyto otázky, připomínky a také obavy z řad svých členských sdružení reflektovat, dá jim konkrétní podobu, kterou pak bude prosazovat. Zájemci o zapojení do diskuse se mohou přihlásit u Jany Jílkové, členky představenstva, nejlépe na e-mailu jaminka@centrum.cz.
