O půlnoci, když láme se rok jako chléb, Buď vítán, buď vítán. Tóny Nohavicových písní, nahraných někdy kol revoluce na kazetové magnetofony na koncertech oblíbeného písničkáře se linou z formátu MP3 ze zařízení, na kterém jsou polepky SRS, Dolby, Clear Voice.
Rok se končí, trocha nostalgie, vzpomínek. Abych byl přesný, hned po Vánocích zmizím v divočině a objevím se až v novém roce.
Musím vám poděkovat takhle na přelomu roku. Tenhle rok byl pro mě opravdu jedinečný, a to i díky vám.
Přelom roku strávíme po letech s přáteli z našeho kmene na táboření. Tentokráte pojedeme do obydlí lesních indiánů, do dlouhého domu. Nebudeme ho mít sice pokrytý kůrou, ale plátnem, ale jinak bude vše zase jako do roku 1890, a to my rádi. Tedy téměř vše. Ale snažíme se! Bojujeme proti všem civilizačním nešvarům, které by mohly narušit naši idylu. Pravda, náš pejsek byl vyšlechtěný až v roce 1930, ale s tím se nedá nic dělat, na koni nebo pěšky tam přeci také nedojdeme.
Budeme rozdělávat oheň starými způsoby, střílet z luku, saunovat se a koupat se za mrazu v potoce, hrát hokej s koženým míčkem a vlastnoručně vyrobenými dřevěnými hokejkami, dívat se do ohně, vyprávět si příběhy všedních dnů. Na Nový rok nám staříci dle staré legendy přinesou nový oheň, nové světlo, nový život.
Jo, to jsou starosti, pomyslíte. Máme tu přeci tolik problémů, které je potřeba řešit. Veřejná prospěšnost se na nás valí. Státní dotace jsou nejisté. Předsednictví je za dveřmi. Měl jsem psát něco o tom? Ne, jistě, že ne.
Zapomeňme alespoň na chvíli na všechno, co nás zaměstnává, ať již pracovně nebo ve volném čase nebo kdykoli, kdekoli, já už v tom mám pěkných pár let zmatek. Soustřeďme se na sebe a na své nejbližší. Přejme a přejme si, děkujme, radujme se. Přemýšlejme o tom, co nás uspokojuje, hledejme krásu kolem sebe. Byť by to mělo být jen praskání starých gramodesek nebo MP3 v děsné kvalitě. A když se zadaří, tak za rok zase.
Aleš Sedláček – Tokaheya
