„Podílí se na pořádání všech aktivit v Okříškách určených pro děti a mládež. Již dlouhou dobu se angažuje v pořádání kulturních, společenských a sportovních akcí pro děti a mládež, a to zcela nezištně. Pan (starosta městyse Okříšky) Kula je zároveň jedním ze zakladatelů místního sportovně-turistického oddílu PS Kamarádi cest Okříšky, který se též věnuje práci s dětmi. Rovněž pořádá letní dětské tábory po celé České republice. Taktéž provozuje místní kino. Obecní úřad pod jeho vedením podporuje organizace, které se v obci věnují práci s dětmi a mládeží, i z hlediska finančního,“ stálo mj. v odůvodnění návrhu na udělení jedné z letošních Cen Přístav. Jejím laureátem se stal starosta městyse Okříšky Ing. Josef Kula, který poskytl serveru Adam a časopisu Archa následující rozhovor.
Navrhovatelé (PS Kamarádi cest Okříšky, Sbor dobrovolných hasičů Okříšky, SK Huhtamaki Okříšky a TJ Sokol v Okříškách, pozn.) ve zdůvodnění Vaší nominace uvádějí řadu důvodů, od nezištného angažmá při pořádání samotných akcí pro děti až po starost o finanční stránku zmíněné oblasti. Jak těžké – anebo lehké – bylo a je pro Vás prosazovat zájmy mládeže ve Vašem zastupitelstvu?
Myslím, že to není jenom moje zásluha, ale zásluha celého zastupitelstva. Prostředky, které máme k dispozici, se snažíme rovnoměrně rozdělit do všech oblastí týkajících se obce. Oblastí je spousta, počínaje základním fungováním a konče zájmovou činností. Ale ta nesmí být zapomenuta. I když vím, že spolky by potřebovaly daleko větší podporu, než od nás mají. Peněz ale není tolik, a tak se snažíme alespoň to málo, co můžeme, do spolků dát. Takže: prosazovat zájmy mládeže nebylo zase až tak těžké; domlouváme se o tom na radě městyse, kde jsou i další kolegové, kteří se práci s dětmi věnují. A myslím si, že se domlouváme celkem rozumně.
Ve funkci okříšského starosty působíte již devatenáct let. Co z toho, čeho se Vám za tuto dobu podařilo v oblasti podpory práce s dětmi a mládeží dosáhnout, si nejvíce považujete?
Není to jenom práce s dětmi a mládeží, ta je jen jednou částí mé agendy. Na daném úseku si ale považuji hlavně toho, že jde o živou činnost v obci; že je tu řada spolků, které s děckama dělají, a že jejich činnost je skutečně pestrá, ať už ve sportovní, nebo kulturní oblasti – mám na mysli třeba Okříšánek a podobně. Na tak malou obec – máme dva tisíce obyvatel – je těchto aktivit opravdu hodně, a mohu-li porovnávat, jsem s nimi spokojen. Takže toto je jedna věc, na níž mají zásluhu všichni. A pak zadruhé to jsou akce stavební, investiční. Protože jsem stavař, tak si jich považuji nejvíc; jsem rád, že se povedly, a doufám, že je to znát.
V rámci „partnerské obce“ aktivně podporujete spolupráci dětských a mládežnických organizací z Okříšek se spřátelenou italskou obcí San Pier d´Isonzo. V čem konkrétně spočívá?
Je to především snaha celého našeho zastupitelstva o to, abychom se pravidelně, každoročně setkávali. Jednou jedou oni (italští partneři) k nám, jednou zase my k nim. Převážná část návštěvníků je právě z řad dětí ve věku do osmnácti let, dospělí tvoří jen menší část. Snažíme se, aby naše partnerství bylo trvalejší a aby právě děcka měla možnosti se takhle potkávat a vyjíždět „ven“.
Proč právě Itálie..?
Volba byla učiněna na základě poptávky – oni sháněli partnera pro svoji obec a my jsme také uvažovali o tom, že bychom nějakého potřebovali. Prostřednictvím nabídky Svazu měst a obcí se jim na nabídku ozvaly celkem tři malé obce – jedna ze Španělska, my a pak ještě jedna, nevím už, odkud. Vybrali si nás – a partnerství mezi našimi obcemi funguje už pět let, myslím, že ke všeobecné spokojenosti.
Zajímavou aktivitou ve Vašem kraji je celostátní soutěž Sedmikvítek, jejímž nadšeným organizátorem jste. Co Vás vůbec k založení této soutěže vedlo, co bylo tím prvotním impulsem?
Já už teď nejsem až tak v čele, zůstávám bokem – a mám radost, že se na Sedmikvítku podílejí a organizují ho další lidé, starám se teď spíš o to, aby měli finanční podporu a podobně. Hlavní námět soutěže spočívá v myšlence, že se zde potkávají rozmanité aktivity a různé kulturní žánry. Sedmikvítek začínal před dvanácti lety Dětskou portou, která byla zaměřena na zpěv, a na ni se pak „nabalovaly“ další a další aktivity. Dnes, kdy do našeho dvoutisícového městyse přijede čtyři sta, pět set účinkujících, je to úžasné setkání, široko daleko vyhlášené.
Cena Přístav, jejímž čerstvým nositelem jste se právě stal, je udělována v rámci akce s názvem Bambiriáda. Znáte ji? Co si o ní myslíte? A měl jste příležitost si ji třeba prohlédnout?
Samozřejmě, setkal jsme se s ní v Třebíči, což je naše okresní město, kde se pořádala. Řekl bych, že je to velice dobrá akce, protože se tam potkají spolky a mohou se „zviditelnit“ vůči veřejnosti. Myslím, že by bylo dobré v Bambiriádách pokračovat.
Děkuji za rozhovor.
