Co se Vám vybaví jako první, když se řekne „září“? Mně, i když už několik let patřím do věkové kategorie „dospělí“, začátek školního roku. A s ním pocity – jaké vlastně…? Pro většinu dětí asi spíše neradostné: končí jim přece prázdniny. Zároveň se ovšem často těší na setkání se svými spolužáky. Vždyť se celé dva měsíce neviděli. A to jsou třeba i nejlepší kamarádi.
Pro některé děti ale v září začíná také období, kdy se konečně aspoň „něco začíná dít“. Jejich rodiče museli chodit do práce a ony třeba zažívaly prázdniny ve znamení městské nudy. Jiné děti zase jely s rodiči na chatu či chalupu – a tam, nikoho v okolí neznajíce, se samy pokoušely „užívat si prázdniny“ a „bavit se“. Ne všichni rodiče jsou totiž ochotní se svým dětem opravdu věnovat. A to i o prázdninách.
„Hrej si, tu máš kohouta!“ se totiž ozývalo nejen za časů Karla Jaromíra Erbena, ozývá se to v mnoha rodinách často i dnes. Máma vaří, uklízí, vystresovaná lítá po bytě a táta je v práci. A mrňous sedí na zemi s gumovým či plyšovým kohoutem, se kterým seděl již tolikrát, a svým mlaďoučkým mozečkem vymýšlí, co nového by s touto hračkou mohl sám podniknout.
Je smutné, když si děti nemají s kým hrát. Je smutné, když jsou samy. Příliš často samy. Některé se pak právě proto kupodivu do školy těší.
Těch deset měsíců, které jsou před nimi, nemusí být jen obdobím stresu, povinností a úkolů. I během roku mají děti po výuce, která jim dá někdy pořádně „zabrat“, šanci užít si svého volna. Ať už s rodiči, s kamarády, v nějakém kroužku anebo na akcích rozmanitých sdružení dětí a mládeže. Na nováčky tam čekají vyškolení, zkušení vedoucí oddílů věnujících se turistice, táboření, ochraně přírody, kultuře i sportu.
Zbývá si jen vybrat.
Lucie Celbová
