Před rokem, 15. září 2008 slavila demokracie poprvé svůj mezinárodní den. Vyhlásila jej Organizace spojených národů, jako připomínku toho, že demokracie není samozřejmostí, a že k jejímu dosažení je třeba zapojení každého člověka.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon tehdy zdůraznil, že demokracie je během na dlouhou trať. „Je to dlouhý zápas, který musí vést jednotliví občané, komunity a celé národy. Každý z nás se ho musí zúčastnit… A skutečného rozvoje lze dosáhnout jen ve společnostech, ve kterých lidé opravdu mohou rozhodovat o věcech veřejných.“
Legální základy principů demokracie položil Mezinárodní pakt o občanských a politických právech již v r.1966. Kromě jiného stanoví:
• svobodu slova;
• právo shromažďovací;
• právo na svobodné sdružování;
• právo podílet se na správě věcí veřejných, a to přímo či prostřednictvím svobodně volených zástupců;
• právo volit a být volen…
To všechno je moc hezké, a zaznívá z úst našich politiků poměrně často. Ale možná jsme už zapomněli, anebo jsme to dokonce nevěděli, že tento spis byl podepsán jménem naší republiky v New Yorku již dne 7. října 1968. A 11. listopadu 1975 s ním vyslovilo souhlas Federální shromáždění ČSR!
Kampak se nám tehdy ta demokracie na dalších 14 let ztratila?
Za dva měsíce to bude 20 let, co znělo na náměstích cinkání klíčů. A mnozí z těch, co tenkrát cinkali, mají jakýsi hořký pocit, že se to úplně nepovedlo.
V nejbližší době nás čekají opět volby. A je jedno, jestli to bude v říjnu, listopadu nebo až v červnu…
Dovolím si na závěr citaci z dokumentu summitu států OSN z r. 2005: „Demokracie je univerzální hodnotou, založenou na svobodně vyjádřené vůli lidí při vytváření politických, hospodářských a sociálních systémů a na plné účasti lidí při rozhodování o všech aspektech jejich života.“
Nepokazme to…
Michala Kateřina Rocmanová
