Masopustní a adventní masky, pracovní i sváteční oděv a kroje, rolnické náčiní, vybavení domácnosti, ale i staré knihy, sbírka motýlů a brouků, vycpaný medvěd a vlk anebo třeba galerie fotografií včetně série působivých portrétních snímků… Výstava zahájená 11. září 2009 v Musaionu – letohrádku Kinských v Praze 5 návštěvníkům ukazuje hodnoty tradiční kultury našich krajanů z českých vesnic v rumunském Banátu. Expozice, nazvaná výmluvně „Český Banát. Život a tradice obyvatel rumunského Banátu“, bude zpestřena řadou doprovodných akcí (např. přednášky a filmové projekce) a potrvá až do 28. března 2010.
Tematika Banátu je ve veřejné debatě u nás v posledních 20 letech poměrně frekventovaná, jak připomněl na tiskové konferenci konané před vernisáží výstavy vedoucí Národopisného oddělení Národního muzea PhDr. Petr Janeček. „Ta naše výstava je ale trochu jiná. Ona se na Banát dívá jiným, neotřelým, vpravdě muzejnickým – a možná v něčem i pravdivějším – pohledem. Banát přitahuje pozornost mnoha filmařů, dokumentaristů, publicistů ale i turistů, kteří tam dvacet let velmi masově jezdí a zajímají se o Banát. Přinášejí fotografie, filmy, zážitky z cest. Ale ta naše výstava vypovídá o Banátu trochu odlišněji: konkrétními hmatatelnými předměty,“ rozvedl Petr Janeček.
Upozornil také na to, že i když je výstava v prvé řadě etnografická, je výsledkem víceleté mezioborové spolupráce několika oddělení Národního muzea. Velkou roli v pojetí expozice tak hraje i příroda a krajina, s nimiž je život zmíněné české menšiny v Rumunsku nerozlučně spjat. Značnou pozornost věnovali tvůrci výstavy také knižní kultuře – byly to totiž právě české knihy, které ve spojení s vírou přispěly k tomu, že se v Banátu dlouhá léta udržel český jazyk v jeho čisté podobě.
Autorka konceptu celé expozice a hlavní autorka výstavy PhDr. Jiřina Langhammerová upřesnila, že přípravné práce trvaly asi čtyři roky. „Jejímu“ týmu se podařilo sesbírat na 250 muzejních předmětů, z nichž drtivá většina je také vystavena. Tvůrci výstavy je rozdělily do tří sekcí. Oddíl „Práce a zaměstnání“ zahrnuje běžné předměty k obsluze hospodářství; Jiřina Lnghammerová zvlášť upozornila například na ohromné kadluby vydlabané z velkých kmenů stromů. „Vysloveně voní tou krajinou,“ poznamenala.
Druhá část expozice je věnována svátku – naši krajané v Banátu zachovávají duchovní tradice, na něž pak navazují lidové zvyky. Jednou z nejdůležitějších událostí je přitom svatba, demonstrovaná na skupince náležitě vystrojených figurín rozestavěných po schodišti naproti vchodu do muzea, a to v čele se svatebním obřadníkem zvaným „faktor“. Třetí část výstavy je pak věnována zvykům.
Fakt, že mezi obyvateli Banátu tradice doposud žijí, dobře potvrzuje peripetie spjatá se samotným otevřením výstavy v Musaionu. „Na zahájení měli naši krajané přijet. Z Gerníku – tam je velice báječný soubor, který si říká Bohema,“ vypráví Jiřina Langhammerová. „Ale oni nepřijedou, i když jsme to s nimi měli přesně domluvené. A to proto, že tam mají biřmování. A to se mi docela líbí: že vpravdě dali přednost tomu místnímu, tradičnímu náboženskému aktu před – byť velice slavnou – záležitostí, kterou jistě je otevření jejich výstavy tady u nás. Jde o potvrzení toho, že tradice v Banátu v těch lidech žijí a že si je nedají úplně vykořenit,“ dovodila hlavní autorka výstavy.
Banát je specifický a dnes i turisticky přitažlivý region jižního Rumunska. Oblastí se od východu k západu táhnou horská pásma jižních Karpat dosahující výšky kolem 1000 metrů, na jihu jí protéká evropský veletok Dunaj, tvořící zároveň státní hranici se Srbskem. Ráz této oblasti určují strmé svahy zarostlé věkovitými lesy, nezkrocené potoky, kamenité cesty a úzké pruhy polí vesnic, kdysi těžce vydobyté z krajiny jen málo vhodné k obývání. V této drsné a zároveň krásné krajině se na konci první třetiny 19. století – mezi jinými
osadníky – usadili ve dvanácti obcích i čeští kolonisté; jejich potomci zde v šesti vesnicích žijí dosud. Jejich domovem jsou obce Rovensko, Svatá Helena, Gerník, Bígr, Eibentál a Šumice.
Čtenáři Adama se s fenoménem Banátu v posledních dvou letech setkávají v souvislosti s příspěvky mapujícími cesty dobrovolníků z několika dětských a mládežnických spolků do zmíněné oblasti. Pořádají tam pro děti našich krajanů letní tábory (především Asociace TOM, Liga lesní moudrosti) nebo pomáhají při obnově kulturních památek (Hnutí Brontosaurus).
