Po necelém roce i nás, českou delegaci, čekal odjezd do Korejské republiky. Všichni jsme byli nedočkaví, vzrušení, ale měli jsme i jisté obavy. Mezi ty hlavní patřilo, zda vůbec máme sbaleno vše, co budeme potřebovat, ale především, zda naše zavazadla nebudou vážit víc, než je povoleno. Na letišti jsme se ještě občerstvili u McDonalda a čekali na odbavení. Nakonec vše dobře dopadlo, a nikdo tudíž nemusel za nadváhu svého zavazadla platit.
Už v letadle na nás dýchla korejská atmosféra – a při otázce, zda chceme kontinentální nebo tradiční korejskou večeři, všichni jednohlasně chtěli korejskou. Nadšeni korejskou kuchyní jsme mířili vstříc nové zemi, pro nás tak exotické.
Po dlouhém letu nás čekal přesun do Soulu a následně pak také večeře. Mr. Kim, náš koordinátor, nás vzal do spaghetterie, kde na nás čekal velký výběr těstovin. Někteří si objednali špagety kung pao, již na začátku chtěli okusit něco asijského. Kdo by si jen pomyslel, že i ve spaghetterii nás může kdeco překvapit? Už předem jsme byli mnohokrát varováni, že korejské jídlo je opravdu ostré… Například naše česká verze kung pao je spíš sladko-kyselá, a tak nikdo nepočítal s tím, že pouze po ochutnání mu vyhrknou slzy. V Koreji se považuje za velmi nevychované ve společnosti smrkat, a tak se naskytl hned zpočátku další problém. Všichni, kteří si objednali kung pao, chodili v pětiminutových intervalech na záchod, aby se mohli vysmrkat. Nakonec jsme ale z restaurace odcházeli spokojení. Již první jídlo pro nás bylo tedy výzvou, a my jsme ji zvládli. To jsme ještě nevěděli, co všechno nás ještě čeká.
Snídaně jsme si opravdu užívali. Po ránu každý z nás preferoval evropskou variantu, ale na výběr byla i korejská kuchyně.
Další den nás vzal Mr. Kim do tradiční korejské restaurace, kde se sedí na zemi v tureckém sedu. Naše těla ovšem nejsou tak trénovaná, a tak jsme si nenápadně nohy natahovali a jinak kroutili. Na stůl nám bylo postupně naservírováno množství talířků s různými druhy kimchi (naložené zelí v chili omáčce, má mnoho variací a intenzit), mořské řasy, rýžový kořen, houby, krab (syrový), různé výhonky, listy, zelené cosi, hnědé cosi, ale především červené cosi… Postupně jsme ochutnali vše co náš stůl skýtal, vše jsme zajídali rýží a zapíjeli rýžovým čajem. Můžeme tedy potvrdit, že korejská kuchyně je opravdu ostrá, říká se, že prý jedna z nejostřejších hned po thajské.
Po týdnu stravování se v korejských restauracích jsme byli šťastní jen při pohledu na nějaké evropské jídlo. Dokonce jsme si i vyžádali večeři ve fast foodu, a to většina z nás opravdu, ale opravdu sendviče v Česku nejí.
To ovšem neznamená, že by nám korejská kuchyně nechutnala, pouze styl stravování je skutečně velmi odlišný. V Čechách jsme například zvyklí sníst jedno jídlo, a tím pádem si ho více vychutnat, v Koreji jsem měla tendenci pořád pouze ochutnávat jednotlivé talířky. Za zmínku stojí i to, že maso se v korejské kuchyni prakticky neobjevuje, a když už, tak pouze v malých porcích.
Deset dní je ideální doba pro poznání korejské kuchyně, nevím jestli bych já osobně delší dobu vydržela… Po cestě domů nám bylo opět nabízeno evropské nebo korejské jídlo. Naše rozhodnutí už ale nebylo jednohlasé, ti nejsilnější jedinci si dali korejské jídlo, ale většina vepřové maso na zelenině s brambory. Naše návštěva Koreje byla plná zážitků, nových zkušeností a objevování nové kultury – a my za to děkujeme.
