Na konci letošního léta jsem se zúčastnila výměnného programu České rady dětí a mládeže mezi Českou republikou a Jižní Koreou. Nejsilnějším zážitkem bylo pro mne mimo jiné stravování a tamní stolování. Na následujících řádcích se vám pokusím přiblížit několik tradičních pokrmů a hlavní rozdíly mezi českou a korejskou kuchyní, které jsou více než zřejmé. Korejského stolování – a způsobů stravování – jsme si užili ažaž. Alespoň jednou denně jsme jedli v tradiční korejské restauraci, a poznávali tak z plna hrdla korejské speciality…
Hůlky, turecký sed a plný stůl nejrůznějších mističek
Když přijdete do restaurace, tak v ní velmi často nenaleznete židle, ale nízké stolky, u kterých se sedí přímo na zemi (v honosnějších restauracích jsou k vidění jakési židličky bez nohou, pouze pro opření). Vycvičení Korejci sedí vzpřímeně v tureckém sedu a skoro se nepohnou. Čeští turisté, nezvyklí sedět na tvrdé zemi, se tedy na rozdíl od místních často kroutí, nevědí, kam složit nohy, jak si jinak sednout a přitom nedat najevo, že posezení není zrovna nejpohodlnější.
Namísto příboru se používají hůlky, stejně tak jako ve většině asijských zemí. Co nás ovšem překvapilo, bylo, že v Koreji používají hůlky z nerez oceli, nikoliv ze dřeva. I v domácnostech používají lidé raději kovové hůlky, protože je to hygieničtější a asi také praktičtější. Dřevěné hůlky objevíte spíš v suvenýrech a můžete je dovézt domů jako dárek. K hůlkám dostanete vždy ještě lžíci, a protože jsme byli turisté, tak nám i dost často donesli vidličky, které však využívala jen hrstka z nás. Většinou jsme si totiž korejské jídlo chtěli vychutnat korejským způsobem.
Když se tedy pohodlně usadíte k nízkému stolku, donesou vám obvykle misku s rýží, nabídnete si některou z polévek různých druhů a pak zaplní stůl nejrozličnějšími mističkami s vedlejšími chody. Okolo stolu sedí nejčastěji čtyři až šest osob a každý si může dopřát, co je mu libo z kterékoliv misky. Není to tedy jako u nás, že má každý svůj talíř, na kterém je vše jen pro něj. Protože my jsme byli natěšeni vyzkoušet maximum, tak jsme se vrhali i do naprosto neznámých, často dost zvláštně vypadajících pokrmů. Čas od času jsme ani netušili, co ochutnáváme.
Rýže, kam se podíváš
Základem veškerého korejského jídla je tedy rýže. Můžete si ji dát k snídani, k obědu a samozřejmě i k večeři. Korejská rýže ovšem nemá s rýží známou v našich končinách mnoho společného. Jedná se o kulatozrnou rýži, která se hodně lepí, což je praktické, protože se lépe nabírá hůlkami. Rýže je velice chutná a díky ní můžete sníst něco z velmi ostrého jídla, protože absorbuje chilli chuť a vám neuhoří pusa. Vedle rýže jsme měli skoro vždy polévku – buď velmi silný výborný vývar (ovšem bez nudlí či písmenek, jak jsme na to zvyklí, ale pouze s trochou zeleniny) či něco na způsob sojové omáčky a nebo velmi ostrý vývar s rýžovými noky (naše pojmenování dosti lepkavých kuliček).
Protože je Korejský poloostrov obklopen mořem, tak základ jídelníčku tvoří mořské plody a nejrůznější ryby. Veškeré vedlejší chody sestávají z velkého množství různorodé zeleniny, nejčastěji naložené v ostré chilli pastě, či v sojové omáčce. A tak jsme mohli jíst mořské řasy, kořeny orchidejí, platýze, chobotnice, šneky, mušle, krevety, smažený česnek ve slupce, skleněné nudle (tak jsme si je pojmenovali my, protože tak opravdu vypadaly), brambory na sladko a v neposlední řadě kvašenou zeleninu – nejčastěji zelí a ředkev.
Typickým korejským jídlem je v prvé řadě kimchi. Pro většinu Korejců je nepředstavitelné, že by kimchi na stole chybělo. Toto kvašené zelí naložené ve velmi ostrém nálevu je značně bohaté na vitamíny, napomáhá dobrému trávení a prý také slouží jako prevence před různými druhy rakoviny. Mně osobně kimchi nijak nenadchlo, ale většina naší delegace si stejně jako Korejci nedovedla představit jídlo bez něj. Dalším typickým jídlem, které jsme si velmi oblíbili, byl bibimbap. Jde o míchanou rýži s restovanou zeleninou (fazole, kořenová zelenina, houby aj.). Bibimbap Vám přinesou ve velkém kotlíku, který je zespoda zahříván, a jídlo se tak ještě pomalu na vašem stole restuje. Vše doplňuje typická chilli pasta, ale díky rýži se nezdá tak ostrá.
Málo masa pro masožravé Čechy
Korejská kuchyně je velmi zdravá, ale už i sem pronikl fenomén hamburgerů, a tak i zde můžete potkat obézní lidi, ovšem v mnohem menší míře než u nás. Co nám velmi chybělo na korejském menu, bylo maso. Občas nám bylo naservírováno několik malých plátečků vepřového, což ovšem českou masožravost nemohlo zdaleka nasytit. Korejci nejsou zvyklí jíst maso příliš často, a když už ho jedí, tak ve velmi malém množství a ne ve formě řízků přes půl talíře jako my. Narazili jsme na mleté maso, na jakýsi druh karbanátku, na velmi tenké plátky hovězí šunky či rozemleté maso smíchané se sýrem.
Další zvláštností je, že tam neobjevíte příliš často sýry. Korejci je nejedí a považují je za něco nečistého. Na co si však rozhodně nemůžeme stěžovat, je množství ovoce a zeleniny. Ke každému jídlu máte velký výběr, a možná i proto je korejské jídlo velmi zdravé.
Slovo závěrem
Korejské jídlo bylo velmi lehké (není připravováno na tuku), různorodé a v každém případě zajímavé. Trochu mi přišlo, že se oběd od večeře příliš neliší, že máte stále na výběr velmi ostré či sladkokyselé chody a že tedy jíte něco, co jste už asi nejspíš ochutnali. Musím se přiznat, že jsem se velmi těšila na ani ne tak českou kuchyni jako na jakýsi evropský standard. I když tamní různorodost a výběr zeleniny a ovoce mi tu trochu chybí…
Zkušenost s korejskou kulturou v podobě jejich jídelníčku a způsobu stravování je pro mě každopádně nezapomenutelným zážitkem a jednou za čas bych si klidně něco typicky korejského ráda dala.
