Dnešní děti si už vlastně ani neumějí hrát – a pokud, tak spíše jen povrchně. Když se člověk podívá z okna, nevidí tam děti, jak si hrají; místo toho, aby po škole vyrazily někam ven a tam si s kamarády hrály, sedí u počítače… Mimo jiné i tato slova zazněla v neformální debatě, k níž se sešli dva zkušení praktici zběhlí ve vedení dětského kolektivu – ekopedagog Martin Kříž (ZS Morava) a Jan Burda, předseda o. s. KADET. Záznam jejich rozmluvy na téma Nebýt jen „kroužkem, kde si děti hrají“ přináší kromě dalších článků z prostředí dětských a mládežnických sdružení šesté číslo letošního ročníku zpravodaje Archa.
O tom, že pravidelná a cílevědomá „práce s dětmi a mládeží“ není ani zdaleka samoúčelnou hrou, jistě přesvědčí čtenáře hned další příspěvek výmluvně nazvaný Jak jsme na Svojsíkáči zvítězili… nad smrtí. Vrací se k události, jež se odehrála na Jičínsku během červnového krajského kola Svojsíkova závodu. Díky duchapřítomnosti a připravenosti jeho účastníků, konfontovaných s následky vážné automobilové nehody, nezemřel řidič havarovaného vozu. „Po této zkušenosti jsem si vzpomněl na pár známých, kteří se pozastavují nad smyslem skautské výchovy. Je snad důležitější trefit roh fotbalové brány z 30 metrů a kvalitně zahrát náročnou skladbu na trubku, než umět zachránit lidský život?“ ptá se skautský vůdce Michal Bureš. „Co myslíte? Kolik aut v onen večer bez rozmýšlení projelo kolem havarovaného vozu? Kluci jich napočítali dost!…“
Také následující stránky nové Archy ukazují, jak činnost celé řady dětských a mládežnických spolků přesahuje svým významem „pouhou“ hru. Ať už jde o články popisující záslužný počin Asociace TOM (Tomek Hurt: Banátské táboření – podruhé s krajany) a Ligy lesní moudorsti (Tereza Majerová: Tábor na kterém se mluvilo česky, rumunsky, srbsky a lakotsky), které uspořádaly letní tábor pro děti našich krajanů v rumunském Banátu, nebo dobročinnou aktivitu jiného členského sdružení ČRDM, Letního domu, nabízejícího mladým lidem z dětských domovů pobyty v tzv. tréninkovém bytě (Martina Bromová: Bydlení nanečisto).
O Svatováclavské pouti mladých lidí do Staré Boleslavi na setkání se Svatým otcem se rozepsal Martin Vítek, o tomícké brigádě při vyklízení bývalého svazáckého objektu, Opárenského mlýna, před jeho generální rekonstrukcí Tomáš Novotný a Tomáš Rada a o zasazení „lípy Zlatých Ámosů“ – Ámosovníku referuje zpráva Dětské tiskové agentury. Předseda České rady dětí a mládeže Aleš Sedláček informuje o pracovní návštěvě zástupců ČRDM u místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové. Diskuse u „kulatého stolu“ se týkala zákona o dobrovolnictví, jehož současná, platná verze „dobrolvolničení“ nadšenců v dětských spolcích prakticky ignoruje…
Místopředseda ČRDM Ondřej Šejtka a Lenka Dvořáková se – každý po svém – zaměřili na pobyt skupiny mladých lidí z ČR v Jižní Koreji, kam naše delegace v koncem léta odcestovala v rámci dohody mezi oběma zeměmi (Ondřej Šejtka: 3. ročník výměnného programu ČR – Korea, Lenka Dvořáková: Kimchi a spol.)
O humanitárním daru ČRDM, několika jejich členských sdružení a firmy Office-centrum základní škole v kosovském Šajkovaci podává svědectví tisková zpráva ČRDM. Konkrétně šlo o to, díky pochopení a pomoci Armády ČR fyzicky předat tamní škole, v níž se ve svízelných podmínkách učí tři stovky dětí, úplné vybavení celé jedné třídy školními lavicemi, židlemi, katedrou a tabulí. Šajkovačtí žáci a žákyně dostali také „běžné“ učební pomůcky, jako jsou třeba sešity, tužky, pastelky apod., a nadto ještě PC s tiskárnou a dva notebooky. „Zmíněný projekt nás oslovil hlavně tím, že je velmi cílený. Je to konkrétní pomoc pro konkrétního uživatele, pro konkrétní děti. Takže jsme se rozhodli pomoci – byť jsme jen středně velkou společností – a jsme rádi, že můžeme svůj dar užitečně předat, aby děti, které tu studují, měly jak studovat. A na čem,“ citovala tisková zpráva ČRDM slova ředitele donátorské společnosti Office-centrum Tomáše Lišky, pronesená během debaty s ředitelem obdarované školy
Jak je z uvedených příkladů asi znát, na téma nové Archy se dá pohlížet z různých úhlů. A to včetně nadhledu, s jakým se Marie Molková podívala na dobu, kdy s partou sobě podobných kamarádek do jednoho takového sdružení, které nebylo jen „kroužkem, kde si děti hrají“, chodila: „Turistický kroužek byl v našem případě dobrý zahradník. Zasel v nás semínko něčeho, co pomáhá, abychom se v kariérním světě rychlosti, peněz a chaosu nezbláznily. Víme, kam utéci, kde se skrýt a nabrat sílu do dalšího boje. My, co umíme spát v mokrém spacáku od ranní rosy, spálit si jediné tenisky u večerního ohně a nechat se probudit zemědělskou technikou – my se jen tak lehce nedáme,“ napsala.
Ve formátu PDF si můžete Archu č. 6/2009 prohlédnout ZDE.
Témata Archy v roce 2009 spolu s termíny uzávěrek příspěvků pro jednotlivá čísla naleznete ZDE
