Dvacet let. Pětina století. Je to málo nebo mnoho? Za tu dobu vyrostli z batolat vysokoškolští studenti. Dvacet let demokracie. Jsme tomu vůbec rádi? Nebo jen nadáváme, že jsme si to představovali jinak?
17. listopadu všichni očekávali s mírným rozechvěním oslavy dvacetin naší, české, sametové demokracie. Byly to oslavy tak trochu rozpačité. Před pár dny v sousedním Německu znova zbourali symbolickou Berlínskou zeď, a k výročí sametové revoluce u nás se vyjadřovali umělci, politici, hlavy států, kdekdo nám blahopřál. Bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová, která se přijela účastnit různých konferencí a oslav, několikrát zopakovala, že jsme demokracii brali před 20 lety jako dárek, a zapomněli jsme, že ale na ní musíme pracovat.
Symbolický pochod z Albertova na Národní tentokrát nekončil obušky, ale rozsvěcením svíček a koncertem. Také na Václavském náměstí se sešlo něco přes dva tisíce lidí na studentském shromáždění. Klíči se sice necinkalo, ale studenti se tam zamýšleli nad tím, jak ta naše současná demokracie vypadá, a rozdávali na malém ovčím happeningu „Příručku ovčana“.
V nejbližší době budou oslavovat dvacetiny mnohé spolky a sdružení dětí a mládeže – některé obnovené, jako YMCA, Junák nebo Liga lesní moudrosti, některé nově vzniklé, jako tomíci nebo Folklorní sdružení. Bilancují nejen spolky, studenti a politici – každý z nás tak trochu bilancuje – a v tento adventntní čas se zamyšlení přímo nabízí.
Nezůstaňme ale jen u toho zamýšlení. Čeká nás ještě spousta práce…
Michala Kateřina Rocmanová
