Opakuje se to s téměř železnou pravidelností. Vždy, když republiku nebo svět zasáhne nějaká přírodní katastrofa, vždy když jsou mladí seřezáni státní policií na nějaké té poskakovací akci, když banda mladých idiotů poleje hořlavinou cikánské dítě, vždycky, když se stane něco, co zasáhne velký počet lidí – dětí a mladých lidí též – čekám, zda se na webu naší národní rady objeví… Co vlastně? Zájem. Nápad, výzva, stanovisko. Možná naivně si celá ta léta myslím, že lidi, kteří se ve střeše střech sdružují, jsou podobně vyladěni. Že jim to není jedno. Že využijí tu – nicotnou, ale existující! – možnost, kterou jim technika a jejich postavení dávají. Že ukáží vůli. Snahu.
Je to ale vždycky jako v té slavné cimrmanovské sentenci. Prvek očekávání střídá prvek zklamání.
Nestane se nic.
Ani týden poté, co během pár minut proměnily zemětřasné pohyby tisíce dítek v sirotky, neumí rada, která má práci s dětmi ve svém názvu a která je největší a bezpochyby úctyhodnou platformou svého druhu v této zemi, napsat jedinou větičku na web. Neumí vyzvat v pravidelném mejlovém kontaktu svá sdružení k podpoře postižených, nepošle do světa větu „Dáváme tolik a tolik… alespoň symbolickou částku… – přidejte se, prosím!“
Kolik času se vynaloží na schůze, kolik prázdných vět se promlátí při omílání již tisíckrát promletého. Na tohle čas není?
Je to vlastně pro Česko příznačné. Česká vláda neuměla zaplatit pár stovek tisíc za to, aby záchranné týmy odletěly pomáhat. Ze státní kasy vydala poměrně malou částku – asi aby zbylo na nejdražší dálnice na světě či na další pražskou Opencard. Češi naproti tomu vybrali během pěti dní dvacet milionů korun…
Že by rozum kolektivní a jaksi institucionální produkoval nezájem a lhostejnost?
Je mi to protivné a nesouhlasím s tím.
Odmítám předem argument, že to ČRDM nepřísluší. Být o krok vpředu, to jí přísluší. Pokud se výzva ke sbírce může objevit na webu skautském – abych tedy nesahal do spolku vlastního (A-TOM, pozn. red.) – proč by tak nemělo být v národní radě?
Je k tomu potřeba usnesení, směrnice, porady? Ale houby. Je k tomu potřeba cit, rozum, trochu pohotovosti a někdy možná malilinko odvahy.
Tomáš Novotný
autor patří k zakladatelům ČRDM
