Po celý březen se na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prezentovala tři členská sdružení České rady dětí a mládeže (ČRDM) – Junák, Pionýr a ČTU. Stojí za tím tři dívky, členky těchto sdružení, konkrétně Markéta Sochorová (Junácké středisko Střelka, Kralupy nad Vltavou), Jana Krotilová (Pionýrská skupina Chomutov) a Hana Kyselovičová (Česká tábornická unie, Praha). Jana a Markéta jsou spolužačky (5. ročník oboru pedagogika), a co víc – dobré kamarádky. Když si Jana všimla prázdných nástěnek na chodbě fakulty, zařídila vše potřebné, aby se o tři týdny později mohly nástěnky zaplnit prezentací organizací pracujících s dětmi a pro děti.
„Rozvěsily jsme po chodbách letáky, ať se ozvou studenti, kteří vedou nějaký oddíl či družinu a pracují pod některou z organizací, které sdružuje ČRDM. Myslely jsme, že na pedagogické fakultě jich bude hodně, ale přihlásila se jen Hanka,“ říká Markéta. Část prezentace je věnována i představení ČRDM, jehož součástí je alespoň seznam všech členských sdružení s kontaktními údaji.
„Účelem této prezentace je rozšířit povědomí o našich sdruženích. Už se mi stalo, že mi nejen spolužáci, ale i vyučující řekli: „A Pionýr ještě existuje, jo?“ Ačkoli zde studuji oborovou pedagogiku, nesetkala jsem se za celých pět let studia s předmětem, který by se byť jen dotýkal volnočasových aktivit dětí. Denně chodí okolo stovky studentů i vyučujících, věřím, že alespoň někoho tahle barevná prezentace zaujme a podívá se zblízka,“ říká Jana.
Zeptali jsme se kolemjdoucích
PhDr. Věra Brožová, vyučující na Katedře české literatury:
„Nelíbí se mi to. Připadá mi to jako návrat ke starým časům, kdy platilo co učitel to oddílový vedoucí. Bojím se, že se tu vybuduje nějaký nový obor pro oddílové vedoucí. Vadí mi organizační propojení s fakultou. Nevím, proč to tu instalovali. Také mi vadí, že jsou zde zastoupeny pouze dvě (po upozornění, že je prezentována i ČTU se opravila na tři) organizace, měli by tu být i tomíci, woodcrafteři a další. Já sama prošla Skautem, ale jsem proti tomu, aby se tady cokoli takového studovalo.“
Míša Kamenská, studentka 1. ročníku kombinace Pg-Informatika:
„Mě překvapilo, že existují junáci. Věděla jsem o skautech, ale nevěděla jsem, že se to teď jmenuje Junák. Je dobře, že se něco dozvíme. Máme vzdělávat děti, tak bychom se měli zajímat o jejich mimoškolní aktivity a případně se do nich i zapojit.“
Láďa , student 5. ročníku kombinace ČJ-ZSV:
„Na něco z toho jsem koukal. Nemám s žádnou z těch organizací zkušenosti, ani jsem nevěděl, jaký je rozdíl mezi Junákem a Pionýrem. Je to tu na správném místě. Kdo se v dětství s touto činností nesetkal, o tom nic neví, navzdory faktu, že jsme na pedagogické fakultě. Za pět let studia jsem se o tom nic nedozvěděl.“
Vanda Podroužková, studentka 4. Ročníku kombinace Bi-TV:
„To téma mě hned zaujalo, jsem totiž členkou Junáka. Nejprve mě upoutalo, že tu visí jen Pionýr a ČTU; když pak o dva dny později přibyl i Junák, byla jsem ráda. Já studuji tělesnou výchovu a tam se ve zkratce probírají i tyto organizace v kontextu sportu.“
Doc. PhDr. Radka Wildová CSc., děkanka Pedf UK:
„Vítáme veškerou iniciativu studentů. Máme na fakultě výstavní plochy a jsme rádi, že slouží svému účelu. Budoucí učitele by téma dětských organizací mělo zajímat. Vážím si různorodosti a nenásilné formy prezentace. Studentky vytvořily zajímavou prezentaci svých organizací, a to přitažlivou a moderní formou.“
