Motivaci pro můj článek čtenáři jistě rozluští. Nechci se vyjadřovat ke konkrétní formě konkrétní „výzvy“, určené pro mladé lidi, kteří mají zpacifikovat své prarodiče kvůli jejich politické slepotě, ale chtěla bych nastavit trochu paralelu k tomu, když někdo shledává „stáří“ a zástupce této věkové skupiny jako jakýsi nechtěný přívažek naší jinak téměř dokonalé společnosti.
Na zasedání Výboru pro kulturu, vědu a vzdělání Parlamentního shromáždění Rady Evropy se dostala v březnu tohoto roku přes dva roky trvající kauza zvaná mosquito.
Jedná se zjednodušeně o přístroje, které „plaší“ svým vysokofrekvenčním zvukem 16 – 18,5 kHz, podobným tomu nesnesitelnému komářímu pískání do ucha, osoby z veřejných míst, kde nejsou vítáni. Jejich hlasitost se pohybuje v rozmezí od 75 – 95 dB a užívají se k zamezení shromažďování některých skupin v zemích EU jako Velká Británie, Belgie, Francie, Německo, Irsko, Nizozemí a Švýcarsko. Jsou instalována často bez jakéhokoliv varování např. správci obchodních středisek a pasáží.
Koho chtějí tímto moderním a bolestivým způsobem vyplašit? Je to skupina obyvatel, která si nezadá v negativním „image“ se skupinou seniorů, jak ho vidí propagátoři politické výzvy zmíněné v úvodu. Mají určité charakteristické chování, které také budí odpor „normálních“ občanů: jsou hluční, možná pod vlivem nějakých omamných látek, divně se oblékají a mají „nechutné“ doplňky jako např. piercing, dost často po ruce cigaretu a ještě k tomu vytvářejí na prostranstvích rádi celé skupiny takových „looserů“.
Ano… jedná se o mládež ! Pouze osoby do 20 (maximálně do 25 let) totiž mohou zachytit ve svém sluchovém aparátu útok mosquito.
Rada Evropy a další organizace (jako Evropské fórum mládeže) shledaly v tomto počínání oprávněně porušení Evropské konvence o lidských právech a vyslaly požadavek ve formě doporučení na národní úroveň vládám, aby v jednotlivých zemích zakázaly instalování takových přístrojů, nejlépe rovnou zamezily jejich výrobě a prodeji.
Přála bych si, aby uvedený příběh, který se opravdu stal, sloužil jako podnět k zamyšlení o tom, jak je ve skutečnosti obraz mládí a stáří v západoevropské společnosti podobně zatížen negativním vnímáním. Mladí ještě nejsou k ničemu užiteční (nevytváří ty ekonomické hodnoty), staří už nejsou k ničemu užiteční (také jsou jen pasivní příjemci státní podpory). Je to opravdu tak? Není unikátní a společný smysl těchto věkových skupin v tom, že vytvářejí neekonomický kapitál, třeba bohaté sociální vazby, inovativní nápady na základě neotřelého myšlení nebo naopak na základě bohatých zkušeností?
Odkaz na stránky s informacemi k současnému stavu kauzy „mosquito“:
http://assembly.coe.int/Main.asp?link=/committee/DocRef/CULT_E.htm
Michaela Přílepková, ředitelka Kanceláře ČRDM
