Jakkoliv jsou tři nové publikace, vydané Českou radou dětí a mládeže (ČRDM), obsahově cílené na potřebu vedoucích dětských sdružení, jejich uplatnění může být přece jen širší. Vyplývá to z vyjádření autorů, kteří zmíněné knížky představili na křtu konaném 29. dubna t. r. v prostorách Národního informačního centra pro mládež. Dvě z publikací, a to Paragrafy vedoucího dětského kolektivu a Hranice bezpečí se tak či onak týkají problematiky bezpečnosti při práci s mládeží, třetí, nazvaná Město dětem, se zabývá vztahem dětských sdružení a místní samosprávy, možností podpory spolkové činnosti a jejím přínosem obci.
Jak předseda ČRDM Aleš Sedláček předeslal, prvý z uvedených titulů navazuje na publikace, jež k danému tématu Česká rada již v minulosti vydávala a které byly díky své oblíbenosti vbrzku rozebrány. „Musíme poděkovat ministerstvu školství, které tuto edukativní právní edici ČRDM dotuje, protože samo cítí danou oblast jako velice potřebnou a má pochopení pro to, že naše členská sdružení se snaží profilovat jako organizace, které jsou pro děti bezpečné,“ podotkl Aleš Sedláček. Rovněž zbývající dvě publikace vyšly s finanční podporou MŠMT.
Autor Paragrafů vedoucího dětského kolektivu</i > René Fischer připomněl, že původní publikace byla vydaná v r. 1995 a pak dvakrát aktualizovaná, naposledy v roce 2001. Nová publikace zachycuje stav k roku 2008. „V legislativě došlo k docela k velkým změnám, v podstatě se dá říct, že ve všech kapitolách. Ať už je to oblast trestního práva, občanského práva, ochrany přírody, lesního zákona. Dále jsme tam doplnily některé nové kapitoly, které v předchozí publikaci nebyly a které jsme s ohledem na zájem čtenářů a vedoucích považovali za vhodné přičlenit,“ dodal René Fischer.
Jeho kolegyně Alena Hájková se zaměřila především na kapitoly o občanském právu a na část kapitoly o právu trestním. „Snažila jsem se tam zařadit všechny důležité části – zákonné úpravy, které se mohou dotknout činnosti s dětmi. Ale řekla bych, že ta publikace není jenom pro vedoucí oddílů, myslím, že je použitelná mnohem šířeji. Takže bych ji klidně doporučila i ostatním – nejen vedoucím oddílů,“ zobecnila Alena Hájková. 
Autorka jako příklad praktického uplatnění publikace uvedla pasáž věnovanou smlouvě, její struktuře, obsahu a postupu při jejím uzavírání.
René Fischer poznamenal, že již v úvodu se autoři snaží čtenářům naznačit, že lidé dnes a denně v běžném životě vstupují do nejrůznějších právních vztahů a setkávají se s řadou předpisů, aniž si to mnohdy třeba uvědomují. Teprve až vzniklý problém je zaskočí – tím, jaká situace může nastat, co všechno mohli zanedbat, porušit, na co všechno měli myslet a ohlídat si. Příkladem může být i naprosto běžná životní situace, jakou je nákup v obchodě.
Předseda ČRDM shrnul, že síla obou autorů spočívá nejen v jejich odborné erudici – René Fischer pracuje jako soudce a Alena Hájková v advokacii – ale též v jejím propojení s oblastí volnočasových aktivit, neboť oba jsou členy Junáka – svazu skautů a skautek.
Druhá z uvedených publikací, Hranice bezpečí, nese podtitul Metodický průvodce prevencí sexuálního zneužívání dětí a mladistvých. Je výstupem činnosti pracovní skupiny inspirované mj. zkušenostmi kolegů z Bavorského kruhu mládeže. U vzniku zmíněné pracovní skupiny stál Jiří Zajíc, který je spolu s Michaelou Přílepkovou pod publikací podepsán. „Nebyli to jen naši bavorští přátelé, kteří nás inspirovali. Byla to i skutečnost, že sexuální násilí na dětech a mladistvých jedním z nejstrašnějších způsobů, jak je možno dětem a mladistvým ublížit. Doposud se tím v České republice nikdo systematicky nezabýval,“ vysvětlil Jiří Zajíc. 
Potěšila ho vstřícná odezva, již skupina našla u předních českých odborníků (Petr Weiss, Petr Pöthe, Lenka Šulová), s nimiž navázala spolupráci. Jiří zajíc upozornil, že na rozdíl od odborníků má česká veřejnost mylný pocit, že pokud někdo sexuálně zneužívá mladisté, tak jsou to buď kněží, učitelé nebo vedoucí. „Ve skutečnosti naprostá většina sexuálního zneužívání jde buď z bezprostřední příbuzenské blízkosti dítěte – nejčastěji je to zpravidla nevlastní otec dítěte, strýc, nevlastní bratr – a druhá skupina sexuálního násilí na dětech je mezi vrstevníky. Tam slouží vlastně k zesměšňování, deptání a šikanování. Čili jde o daleko rozsáhlejší problém, který souvisí s celkovým nárůstem agresivity a se ztrátou smyslu pro důstojnost člověka,“ zdůraznil Jiří Zajíc. O problému podle něj nestačí jen hovořit, je třeba vybavit děti kompetencemi, které jim umožní se případnému nátlaku agresorů bránit. „Čili pro prevenci je strašně důležité, aby děti byly vybaveny dostatečným repertoárem dovedností a postojů, které umožňují v rozhodujícím momentu vlastně odvrátit takového člověka od toho, aby jim ublížil,“ dovodil Jiří Zajíc.
Zmíněná publikace obsahuje díky překladu Michaely Přílepkové sadu konkrétních programů. „Jde o zhruba deset her nebo cvičení; vedoucí si sám může vybrat, jestli se mu konkrétní program hodí do jeho činnosti s dětmi. Vybírat z nich se dá samozřejmě různě, hlavní je určitě vlastní zkušenost, protože vedoucí zná svůj kolektiv nejlépe,“ míní Michaela Přílepková. Dalším kritériem výběru může být cílová skupina chlapci–dívky, jejich věk nebo to, zda se hra hodí spíše do klubovny nebo třeba na hřiště. „Většina těch her je uzpůsobena pro děti okolo dvanáctého roku věku. Jedná se o hry, které přivádějí jednotlivce i celou skupinu k uvědomění: Kdo vlastně jsem, kde jsou moje hranice, co je mi příjemné a co nepříjemné, jak to sděluji ostatním a ti druzí mně,“ nastínila smysl her spoluautorka brožury Hranice bezpečí.
Třetím titulem se ČRDM obrací podle vedoucího publikačního týmu Ondřeje Šejtky ke dvěma cílovým skupinám, jimiž jsou členská sdružení České rady a městské úřady. Poněvadž knížka obsahuje i příklady dobré praxe fungující v konkrétních lokalitách, mohou se na ně zástupci dětských spolků odvolat při jednání s místní samosprávou „své“ obce. Pro úředníky může být zajímavá například informace o tom, jaké možnosti (ne)finační podpory sdružení dětí a mládeže vlastně existují, i to, čím mohou být dětské organizace na oplátku užitečné městu a jeho radnici. 
„I když peníze jsou pro sdružení asi nejvítanější formou pomoci, dají se podporovat i úplně jiným způsobem. Ať už jde o vhodné klubovní prostory se sníženým nájmem, propůjčení sálu na kulturní akci, záštitu na akci dětského sdružení nebo poskytnutí mediálního prostoru v městském časopise,“ uvedl několik příkladů Ondřej Šejtka.
Pohled z „druhé strany“ nabídl přítomný místostarosta Chrudimi Roman Málek. Zdůraznil, že většinu volnočasových organizací vedou dobrovolníci. „My s nimi spolupracujeme na různých projektech například v oblasti cestovního ruchu. Je pro nás tisíckrát jednodušší vzít telefon a zavolat nějakému místnímu sdružení – ať už folklornímu, či jinému – když jako město pořádáme různé akce, než kdybychom se obrátili na komerční agenturu,“ vysvětlil Roman Málek. Další možnosti spolupráce radnice s dětskými neziskovkami vidí například v oblasti péče o životní prostředí.
