Po dlouhé době se v sobotu ráno udělalo hezky, jako kdyby pro nás. Ráno se všichni potkáváme na letošním tábořišti a následuje prohlídka areálu, vypadá krásně, snad se bude za tři týdny líbit i dětem. Po obědě usedáme do trávy na povinné a každoroční proškolení výchovných pracovníků ohledně bezpečnosti, povinností atd.
Na nohou objevuji dvě lezoucí klíšťata a tak na pomyslný seznam připisuji pořádný repelent. Při procházení okolních lesů plných vysoké trávy a komárů se mi potvrzuje, že repelent se bude hodit.
Potok, co teče areálem tábora, je rozvodněný, ale pokud budou takovéhle pařáky, tak už v době tábora bude v normálu. Při obhlížení okolí se všichni svorně schováváme do každého dosažitelného stínu. Tak takovéhle vedro by zase být nemuselo, ne?
Po večeři je zdravotnické školení. Tři hodiny poslouchám to samé školení, co už jsem slyšela alespoň pětkrát. Dokonce i s těmi stejnými vtipy. Nevadí, vím, že je to nutné. Hlavou mi běhají různé katastrofické scénáře a jedno urputné přání, „hlavně, aby tu nebylo moc hadů.“
Druhý den ráno si ještě na figurínách vyzkoušíme prakticky resuscitaci.
A už se pomaličku rozjíždíme domů. Za tři týdny tu budeme zpátky. Už se nemůžu dočkat, až mi ty děti zase polezou na nervy 🙂
Lída Sobková
Zajímá vás táborová tematika? Klikněte si na téma tábor
