Hned první den jsem si na folklorním festivalu Pražský jarmark udělal malý soukromý výzkum. Ptal jsem se diváků a návštěvníků, co se jim na festivalu líbí a co naopak nelíbí. Takže je jasné, že mám pro vás jednu zprávu dobrou a druhou – jak už to bývá – špatnou. Kterou chcete číst jako první?
Já začnu tou dobrou, tedy tím, co se ve čtvrtek 26. srpna 2010 návštěvníkům festivalu líbilo. Pokud chcete jako první číst tu špatnou zprávu, přeskočte na další odstavec a pak se vraťte sem.
Hned jak jsem přišel na Ovocný trh, zaujal mne manželský pár ve středních letech v první řadě. Nadšeně odměňovali účinkující potleskem a bylo vidět, že se dobře baví. „Chodíme sem pravidelně každý rok. Abychom získali dobré místo, přišli jsme půl hodiny před zahájením,“ řekla mi paní, která, jak jsem se později dozvěděl, je učitelkou na základní škole. „Je to krásný festival, líbí se nám tady a těšíme se jak na naše soubory, tak na zahraniční,“ doplnil svou ženu pán. I další diváci, které jsem oslovil, chválili především program, jeho skladbu, možnost vidět exotické zahraniční tanečníky a muzikanty.
Tady je ta špatná zpráva, tedy co se návštěvníkům prvního festivalového dne nelíbilo. Dá se to shrnout do jedné věty: málo míst k sezení. „Stojím tu už přes dvě hodiny a bolí mě nohy,“ postěžovala si jedna starší paní. A hned mi prozradila i originální řešení, které vymyslela: „Zítra si přinesu vlastní židli.“
Teď, když píšu článek, tak si říkám, jestli ta druhá zpráva je opravdu špatná. Vždyť mnohem a mnohem horší by bylo, kdyby na lavicích před pódiem bylo prázdno. Jak řekl při zahájení ředitel festivalu Jan Šlajs: „Podařilo se nám pozvat přes 1 800 účinkujících. Ten počet by však neznamenal vůbec nic, kdybyste tu nebyli vy, diváci.“
Takže jsem měl pro vás dvě zprávy, ale obě dobré! 
Pátek, 27. srpna
Nečas přišel na Jarmark. To je ta první zpráva. První je proto, že se mi zdá z těch dvou důležitější. Ale pozor, velké en ve slově nečas píšu jen z toho důvodu, že je to na začátku věty. Premiéra jsem na Pražském jarmarku nepotkal. Pouze počasí dnešnímu programu zpočátku moc nepřálo.
Prudký déšť zkropil Staroměstské náměstí přesně ve chvíli, kdy měl začít krojový průvod. Takže se vše kvůli nečasu trochu zpozdilo. Ale vůbec to nevadilo. Směsice rozličných hudebních a tanečních vystoupení přilákala řadu diváků. Zvláště cizinci zběsile mačkali spouště svých digitálů a kamer, aby se doma mohli vytahovat tím, co v Praze zažili. Nedivím se jim. To, co mohli dnes, v pátek 27. srpna 2010, vidět na trase Staroměstské náměstí, Prašná brána a Můstek, se každý den nevidí. Přes třicet folklorních souborů (našich i zahraničních) doslova roztančilo historické centrum Prahy. A těch pár dešťových kapek nevadilo tanečníkům ani divákům.
Židle na jarmark přišla. Tak by se mohla jmenovat moje dnešní druhá zpráva. Zase je to trochu nadsázka, protože židle samozřejmě sama přijít nemohla. Přinesla si ji ta paní, o které jsem psal včera. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem ji potkal se skládací rybářskou stoličkou. Nesla ji na zádech v krojovém průvodu. 
A pak, kolem třetí hodiny odpolední, si ji postavila před pódium na Ovocném trhu. Pohodlně se na ní uvelebila a sledovala program. Pravda, v tu chvíli bylo ještě pár míst na připravených lavicích volných. Ale netrvalo to dlouho a hlediště bylo do posledního místa zaplněné. Ti, co si vlastní židli nepřinesli, museli stát. Stejně jako já.
Prohledám doma sklep i půdu, jestli náhodou neobjevím dědovu rybářskou skládací stoličku. Pokud ne, musím zítra vyrazit na Pražský jarmark o něco dřív, abych nemusel několik hodin sledovat naše i zahraniční folklorní soubory ve stoje. A vám doporučuji totéž.
