Netypicky uprostřed zimy – 22. ledna 2011 – vykvetl hořec, velký právě tak, aby byl dobře patrný i z dálky. K popsanému úkazu došlo na jevišti Divadla ABC, kde modrý totemový květ Asociace turistických oddílů mládeže (A-TOM) ozdobil řečnický pult. Bylo totiž o čem hovořit. Vždyť Asociace TOM tu slavila dvacet let své existence, respektive činnosti zaměřené na záslužnou mimoškolní práci s mládeží a dětmi. Nešlo však zdaleka jen o proslovy: tomíci v divadle „vystřihli“ celovečerní komponované pásmo plné zábavy, vtipné a noblesní i – jak to oni zkrátka umějí – se špetkou sebeironie.
Od úvodní písně Rozvíjej se, poupátko, umně oživené nápaditou animací, až po závěrečné tóny české hymny uběhly zhruba čtyři hodiny. Za tu dobu se po prknech jeviště prošla a postála na nich celá řada zajímavých hostů: vědkyně a bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová, někdejší vysoce postavený politik a předseda Klubu českých turistů Jan Stráský, emeritní předseda KČT Jan Havelka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, náměstkyně ministra školství Eva Bartoňová a mnozí další. 
Nechyběly pochopitelně ani osobnosti zosobňující Asociaci TOM, její tvář a tradici, jako jsou šéf A-TOM Tomáš Novotný, výtvarník Jiří Chour, tvůrce již bezmála kultovního komiksu o veverkovi Joachymovi ze spolkového časopisu „Tomík“ a jiní. V hledišti pak bylo možno zahlédnout tváře zástupců ministerstva školství, Národního institutu dětí a mládeže, partnerských turistických organizací ze zahraničí i spřátelených tuzemských spolků, včetně naší organizace střešní – České rady dětí a mládeže – jejímž členským sdružením Asociace TOM je.
Diváků v hledišti by šlo napočítat celkem asi čtyři stovky. A bylo na nich znát, že se dobře baví. Hudební produkci, veselé scénky, zdravice hostů i krátká vzpomínání pamětníků odměňovalo vnímavé publikum potleskem (při udělení Zlatého hořce Tomáši Novotnému vstoje); poslouchalo skotské dudy, housle i trubku, slovenštinu, angličtinu, němčinu i ruštinu – to při vystoupení vyslance turistické mládeže ze vzdáleného Čeljabinsku – a nechalo na sebe zapůsobit jejich slova díků i přání do budoucnosti. Ta určená k zamyšlení i ta na „lehčí notečku“.
Řečeno Tomášem Novotným:
„Dvacet let se dá obtížně měřit vyšlapanými kilometry, kdybychom vedli sebelepší výkaznictví. Dvacet roků se dá ale určitě dobře popsat v kronikách, oddílových časopisech, dá se převést do fotek nebo do filmového pásu. Dvacet roků má řada z nás dobře uchovaných v mysli. V milých vzpomínkách na výhry i prohry – osobní, oddílové, na místa, která jsme navštívili, na lidi, se kterými jsme se za tu dobu potkali, se kterými jsme spolupracovali, kteří nám pomáhali, se kterými jsme se možná přeli, ale určitě jsme s nimi zažili nejedno dobrodružství.
Vidím, že dvacetiletí se tady lehce culí. Usmívají se i třicetiletí. Možná trochu posmutněle se usmíváme my zralejší… Kdyby animovaný hořec ve skvělé znělce Jiřího Paláta mohl chrlit ještě déle, viděli bychom z něj ještě podrobněji vyletovat tábory, puťáky, zahraniční expedice, útulné klubovničky se strašně vysokým nájemným, divokou vodu, obří postele pro celý oddíl, táborové školy, brigády dobrovolné i nedobrovolné, táborové latríny, hezké užaslé oči táborových nováčků, velkolepé etapové hry, dojetím rozněžnělé výrazy hygieniček…
Viděli bychom radost z turistických závodů, respektive z jejich vítězství, viděli bychom tuny projektů přijatých, a také nemálo zmarněných. Viděli bychom mezinárodní olympiády, letní srazy, turistické pochody, dobročinné sbírky, pozoruhodnou činnost výtvarnou, překvapení z toho, že táborová kamna kouří a že v noci na hlídkách je tma a zima. Viděli bychom nadšení dětí a možná tu a tam zklamání v očích vedoucích ve chvíli, kdy někteří rodiče po čtrnácti dnech táborového klopocení neuměli ani poděkovat.
Milí přátelé, dívejme se ale hlavně k tomu, co nás čeká. Jsem si jist, že v řadě hlav zde sedících je už bezvadný táborový scénář. Vím, že řada závodů má již dávno narýsován svůj precizní závodnický seriál. Vím, že řada oddílů pošle své dospívající členy na táborové školy, vím, jak klopotně se touhle dobou začínají shromažďovat penízky na zahraniční expedice. Vidím vylepšenou Kaménku, tuto mekku moravskoslezského tomíctva. 
Vidím v létě otevíraný Opárenský mlýn s klidným, široce a slovansky se usmívajícím Bocmanem na zápraží, třebaže mlýn je v Sudetech… A teď vážně: Vidím milé hosty ze Saska – a mezi nimi i ty, kteří byli z mlýna v těžkých časech roku čtyřicet pět vyhnáni a teď se na znovuvzkříšení svého někdejšího domova přijedou znovu, přátelsky a rádi podívat. I tohle je naše Asociace. Je mi jasné, že na Salze se letos v létě bude zase křičet a hromovat; to tehdy, když obraty lodí budou příliš nemotorné a náklony vodáků líné. Zdá se mi také zcela jisté, že přes jisté remcání budou tomíci účastni na řadě Bambiriád a v jiných podnicích České rady dětí a mládeže, kterou zde přítomný náčelník Aleš (Sedláček) vede dobře a podle našich představ. A to myslím od srdce. 
Konečně – a to jsem nevěděl, jaký dostaneme dar! (náměstkyně ministra školství Eva Bartoňová předtím předala Tomáši Novotnému na velké roli papíru sbírku „pomocných rukou“: obtažených kontur dlaní řady ministerských úředníků, pozn.) – konečně, píšu zde, vidím i pevnou a spravedlivou ruku v Karmelitské ulici (sídlo MŠMT, pozn.), která nám připisuje na konto smysluplnou sumu, umožňující nám všechny naše radovánky realizovat. Víc, jen víc… – podobných podniků, výprav a všeho dalšího.
Milí kolegové vedoucí, je mi jasné, že práce pro spolek je mnohdy na úkor osobního času, rodiny, pohodlí, že je často nevděčná a velmi často nedoceněná. Chci vás ale, milí kolegové, poprosit, abyste neumdlévali. Tahle práce je přeci také zdrojem inspirace, je to práce, která nás uspokojuje a obohacuje. Jinak bychom ji určitě neprovozovali. Řada z nás se se svou prací, myslím, celoživotně identifikovala.
A to je, myslím, ta zpráva nejlepší.“
