Studentka vyškovského gymnázia Charlota Blunárová navrhla v rámci soutěže Středoškolské odborné činnosti (SOČ) originální design mobilního telefonu určeného pro děti ve věkové skupině od šesti do 11 let. S projektem zvítězila na celostátní přehlídce v kategorii doprava, strojírenství, průmyslový design: ve své práci totiž předložila převratná řešení jak vzhledu, tak i koncepce ovládání přístroje pojmenovaného Effy.
„Svým neobvyklým tvarem a umístěním klávesnice ergonomicky vyhovuje menším dětským dlaním a prstům. Rozdělení klávesnice na tři oddíly umožňuje snadné ovládání mobilu i dětmi, které ještě neumí číst. Rodičům stačí jednoduše zablokovat funkci dvou svislých částí klávesnice. Dítě pak ovládá EFFY pouze pomocí spodní klávesnice. Základní funkce, jako volání rodičům, zvládne díky ikonkám, které jasně označují tlačítka s přednastavenými telefonními čísly,“ stálo na plakátu instalovaném v pražském sídle Národního informačního centra pro mládež (NICM) během tiskové konference konané 29. března 2011. Výsledky své práce na ní prezentovala novinářům čtveřice nadaných a úspěšných studentů, včetně Charloty Blunárové.
Dětský mobil se rozhodla navrhnout poté, co se seznámila se současnou nabídkou mobilních telefonů. „Zjistila jsem, že neexistuje téměř žádný přístroj, který by byl kompromisem mezi klasickým mobilním telefonem se základními funkcemi a takovým, který by zároveň ergonomicky odpovídal i esteticky vyhovoval dětem,“ vysvětlila studentka. Začala tedy spolupracovat s Fakultou strojního inženýrství VUT v Brně, kde pod vedením odborného konzultanta navrhla svůj nápaditý aparát.
„EFFY je pomocníkem všech rodičů, kteří chtějí mít své dítě stále na dosah. Pro děti je mobilní telefon EFFY snadno ovladatelný a díky hravému designu i atraktivní. Zadní stranu krytu EFFY si děti mohou dotvořit pomocí přiložených samolepek. Dítě ocení kreativitu a jeho mobilní telefon bude zároveň vzhledově jedinečný. Barevný displej s rozlišením 128 x 160 pixelů je pro děti dostačující a nijak zásadně nezvyšuje výslednou cenu EFFY. K rychlému zorientování při uchopení slouží poutko,“ informuje výše zmíněný poster. Charlota Blunárová vytvořila nejprve 3D model mobilu a následně vznikl i jeho kulatý zelený prototyp. Novináři ho ale tentokrát vidět bohužel nemohli – studentka a výsledek její práce, na pohled připomínající oblíbený „smajlík“, byly totiž nominovány na mezinárodní prestižní soutěž INTEL-ISEF, která probíhá v USA…
Vedle studentky vystoupili na tiskové konferenci ještě tři úspěšní mladíci.
Jan Paták byl členem týmu, který na soutěži INTEL-ISEF obsadil se svým projektem třetí místo. Výstupem jejich spolupráce s firmou CompoTech je vertikální navíjecí stroj řízený počítačem. Stroj přináší novou technologii vertikálního navíjení uhlíkových vláken při výrobě trubek. Nahrazuje tak dosud používanou horizontální technologii navíjení, která neumožňuje výrobu delších kusů.
Ondřej Novák se v kurzu Talnetu zabýval porovnáním osvitu fotovoltaických panelů v různých typech instalace. Z jeho spolupráce s doc. RNDr. Jiřím Touškem, CSc. z Matematicko-fyzikální fakulty UK vzešel odborný článek publikovaný v časopise Jemná mechanika a optika, vydávaném Fyzikálním ústavem AV. Ondřej Novák si tak svou první odbornou publikaci připsal ještě za gymnaziálních studií…
Nynější student MFF UK David Wagenknecht byl účastníkem projektu Schola Ludus, pořádaného Akademií věd ČR. Pracoval v mezinárodním vědeckém týmu na projektu analýzy biologických látek jako materiálů pro lasery. Výstupem projektu má být cizojazyčný odborný článek.
Soutěžní i nesoutěžní aktivity pro mladé badatele, přírodovědce a techniky organizuje Talentcentrum Národního institutu dětí a mládeže (NIDM), jehož představitelé se tiskové konference rovněž zúčastnili. Uvedené příklady mladých lidí, kteří dokáží obstát v mezinárodní konkurenci svých vrstevníků prezentovali jako určitý protipól nelichotivých výsledků mezinárodních srovnávacích testů pro české žáky. 
Úspěchy čtveřice nadaných a schopných studentů – a zdaleka ne jen jich – tkví podle zástupců Talentcentra NIDM v tom, že dostali svoji šanci, že se jim někdo věnoval. Ať už jde o učitele zapálené pro své předměty, nebo o ty, kteří rozvíjeli zájmy svých svěřenců mimo školu v různých aktivitách pro nadané, zvídavé a schopné děti a mládež.
„Ono nejde tak úplně o to, podchytit nadané žáky, ale vlastně přesvědčit studenty o tom, že nějaké nadání mají,“ soudí Charlota Blunárová. „Kdybych se zeptala svých kamarádu na střední škole, jestli se cítí být nadanými, tak by mi většina z nich řekla, že ne. Myslím si, že nejdůležitější je nějak ´nakopnout´ ty studenty, aby si uvědomili, že můžou něco vyzkoušet, něco dokázat.“
