To, že Opárenský mlýn, zbrusu nová základna Asociace TOM, leží v Sudetech a že byl tudíž majetkem německy mluvících obyvatel, které jsme si navykli označovat jako sudetské Němce, asi nikoho nepřekvapí. V Sudetech to tak nějak s domy většinou je – v architektonických prvcích, nápisech a starých místních názvech tušíte sudetskou historii, dnes téměř výhradně chápanou jako „německou“. Někde se občas něco dozvíte od místních, přistěhovaných ovšem většinou až po válce, podstatná část historie míst ale odešla s původními vysídlenými obyvateli.
I v mlýně jsme tak postupně objevovali upomínky na původní majitele. Tu staré názvy z historických map „Deutschmühle“ nebo „Wünschenmühle“, tu mlynářský pozdrav „Glück Zu“ nade dveřmi mlýnice. Pamětníci z vesnice vyprávěli, že poslední mlynář byl dobrý a poctivý člověk, ale stejně jako ostatní odtud „odešel“ v roce 1945…
Zůstalo by u toho, kdyby nás na brigádě v létě 2009 nepřijel navštívit německý novinář a nenapsal o ožívajícím mlýně článek do Sächsische Zeitung. Ten si pak přečetla jistá paní Klein ze saského městečka Elterlein, která ihned kontaktovala svého příbuzného. Ten následně vyhledal adresu na ústředí A-TOM a napsal, že paní Klein – dcera posledního majitele mlýna – je moc potěšená tím, co se na mlýně děje a hned jak jí to zdraví dovolí, ráda by se s námi seznámila a na místo podívala. A jeden z malých obyčejných lidských zázraků byl na světě.
Uběhl téměř rok, než se setkání podařilo v lednu letošního roku zrealizovat. Velmi přátelskou a dojemnou atmosféru návštěvy nezkazilo ani nevlídné zimní počasí a velká voda, hrozící každou chvílí vylitím z břehů potoka. Setkání se kromě pamětnice paní Waldtraud Klein zúčastnili také předsedové obou spolků spolupracujících v projektu obnovy Opárenského mlýna Tomáš Novotný z A-TOM a Gabriele Lorenz ze německého Erzgebirgsverein. Z německé strany dále dorazila na prohlídku mlýna čtveřice spolkových členů, angažujících se v obnově Krušnohorské hřebenovky, Thomas Koppe, Volker Weise, Tchuschwien a Axel Mildner-Spindler. Za tomíky se dále zúčastnili Tomek Hurt, Helena Podroužková a Kamil Bocman Podroužek.
Z vyprávění nad pečlivě vedeným rodinným archivem jsme získali nesmírně zajímavé a cenné informace o životě v mlýně v první polovině dvacátého století. Dověděli jsme se, že paní Waldtraud Klein je mladší dcerou posledního mlynáře Rudolfa Wünsche, který spolu s rodinou – a tříměsíční Traudel v kočárku – musel po válce rodinný majetek opustit. Opouštěl tehdy nejen mlynářské řemeslo, ale i rodinnou pekárnu, která pekla chléb a pečivo pro široké okolí. Rudolf Wünsche převzal mlynářskou živnost někdy kolem roku 1925 od svého otce Konrada, podle kterého se svého času mlýn jmenoval Konradsmühle. Za působení Rudolfa Wünsche a jeho ženy Marie mlýn zřejmě dobře prosperoval, protože prošel dvěma výraznějšími stavebními úpravami. Hrázděná chalupa získala secesní výzdobu fasády a mlýnice, tedy dům, kde se mlelo obilí, byla v souvislosti s renovací mlecího zařízení zvýšena o patro a přibyla jí střecha s pozoruhodnou skeletovou konstrukcí krovu. V této podobě se oba domy dochovaly dodnes.
Brzy po odsunu zemřela paní Klein matka a její otec se oženil s bývalou sousedkou z Opárenského údolí. O opuštěném mlýně se prý u nich doma nemluvilo, přesto ale paní Klein v dospělosti mlýn několikrát navštívila a sledovala časté změny jeho majitelů i podoby. Po poslední návštěvě neutěšeně chátrajícího areálu před několika lety se prý zařekla, že už se do Opárna nepodívá. Dnes tedy znovu trochu váhavě překračovala práh starých dveří. Snad se v tu chvíli její smutek měnil v naději, že mlýn opět ožívá.
Dobové fotografie a dokumenty z jejího archivu, které tomíkům laskavě poskytla, a další informace o historii mlýna si díky tomuto vzácnému setkání budou návštěvníci a nocležníci moci prohlédnout už v červnu přímo v prostorách mlýna. Paní Klein je stále v čilém kontaktu s asociačním ústředím, drží palce tomíkům při rekonstrukci mlýna a fandí našemu snažení a aktivitám. A my se těšíme, že se s ní opět setkáme 11. června při slavnostním otevření zrekonstruovaného mlýna. Vždyť kdo jiný by u toho měl být, když ne „Müllerstochter“ („mlynářská dcerka“), jak přátelsky podepisuje své maily.
Projekt „Středisko environmentální a kulturní výchovy Asociace TOM ČR, Opárenský mlýn“ probíhá v Programu Cíl 3 / Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007-2013 mezi Svobodným státem Sasko a Českou republikou.
