Na jedné straně vize, že práci s dětmi a mládeží jen prospěje, když se stane „průřezovým“ tématem, které si vezmou za své všechny dotčené resorty. Na straně druhé skepse, opřená o dřívější poznání, že tudy cesta nevede. Na jedné straně myšlenka, že vedle tenčících se státních dotací na pravidelnou činnost může jejich adresátům občas finančně přilepšit správně uchopená mimořádná „výzva“ – třeba proevropský projekt. Na straně druhé vědomí nezbytnosti: je potřeba nejdřív zajistit základ a až pak na něm dál stavět, klidně proevropsky… Beseda zástupců členských sdružení České rady dětí a mládeže (ČRDM) s ředitelem Odboru pro mládež Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) Michalem Urbanem byla neveřejná – a možná právě proto až přímočaře otevřená.
Ve čtvrtek 6. října t. r. bylo v „zasedačce“ ČRDM živo. Tři desítky představitelů dětských a mládežnických spolků se zajímaly o názory pro ně významného ministerského úředníka na záležitosti, které je zneklidňují. Řadu z nich formuloval v diskusi předseda České rady Aleš Sedláček. Ubyde zase peněz od státu – jistě – ale o kolik? Budeme moci spoluvytvářet podmínky pro svoji vlastní existenci? Jak nás vůbec vnímáte, jsme pro stát a jeho instituce vážně partnerem? A pokud ano, jak to projeví? Nejsou to jen slova – někdy mám ten pocit…?
Říkali to svorně předseda ČRDM a zástupci Asociace TOM, Pionýra, Junáka, Ymky: Pokud plánujete vznik expertních skupin zaměřených na mládež, chceme být jejich členy, hybateli, konzultanty – vždyť se týká nás, naší budoucnosti – a hlavně dětí, pro které tu jsme a už dlouho dobrovolně pracujeme. Máme tradici, zkušenosti, výsledky. Ale – řečeno Tomášem Novotným (Asociace TOM) – „nedivte se, že jsme trošičku nervózní. Ne jen samozřejmě z úbytku peněz. Ale i z toho, aby konference, kulaté stoly, rozbory, koncepce, anti-koncepce, aby to všechno jaksi nezakrylo to, že se jezdí na tábory, že je potřeba zaplatit nájmy v klubovnách, že je potřeba udělat nějakou rozumnou reciproční výměnu, že se organizují naše oddíly“.
Ze strany ředitele Urbana se jim dostalo ujištění: respektuji vás a pokládám za partnery, zajímá mě, co si myslíte. V mnohém jsme zajedno, například v pojetí spolkové činnosti, v něčem nikoli, jako třeba v pohledu na koncepci. Pro mě je důležité, aby směr, kterým se má politika mládeže ubírat, odpovídal evropským parametrům. Těm má odpovídat i koncepce dalšího rozvoje v dané oblasti – je výrazně širší, než jak ji vnímáte vy. „Neformální vzdělávání rozvíjí mladého člověka ve spoustě oblastí, takže vlastně vaše činnost přispívá k naplňování cílů té koncepce v mnoha sférách. Ale já bych rád, aby podobně na mladé lidi nazírali kolegové, kteří řeší třeba zdravý životní styl, nezaměstnanost a další podobná témata, protože se doposud řeší strašně izolovaně,“ trvá na svém Michal Urban.
 |
 |
 |
Beseda s ním byla rozhodně užitečná. Členská sdružení ČRDM zase jednou očividně táhla za jeden provaz – velká i malá, taková i onaká. S ředitelem odboru pro mládež vedou věcný dialog. Ukázalo se, že odboru šéfuje člověk přístupný jednání se spolky, který má nadto kuráž přijít mezi jejich zástupce a obhajovat proti jejich argumentům svoje pojetí mládežnické politiky. A ještě něco. Představitelé členských spolků měli během dvouhodinové, Alešem Sedláčkem asertivně vedené debaty možnost znovu si uvědomit, jak neklidnými vodami loďka v emblému ČRDM někdy proplouvá.
