Na konci léta se ptáme dobrovolníků, kteří se rozhodli, že léto prožijí na workcampu (ať už na workcampech Duhy v ČR nebo u partnerských organizací v zahraničí), jak se jim v mezinárodní skupině dařilo a jaké zážitky si s sebou přivezli:
Posílám několik řádek o letošním workcampu v Srbsku – Stará Planina, Agrobiodiversity Camp, srpen:
Na začátku jsem se strašně těšila, těsně před odjezdem mě začaly hlodat obavy a nakonec vše přebily bezvadné zážitky…. Letos jsem se poprvé vydala na workcamp. Konal se v Srbsku a jeho zaměření znělo: Agrobiodiverzity camp. Jen těžko jsem si představovala, co bude naše práce obnášet. Ve skutečnosti jsme obnovovali staré pastviny, což spočívalo ve vysekávání trnitých keřů, práci mezi koňmi a srbskými rostlinnými endemity, vysoko v horách Staré Planiny s úžasným výhledem do údolí, vyhřívání se na sluníčku a pobyt daleko od lidí. V druhé půlce kempu jsme pak vysekávali a nakonec i značili turistickou trasu k vodopádu Skok. Celou dobu jsme bydleli v horách ve stanech, pili jsme vodu z pramene a vařili na ohni. Byl to skvělý zážitek, a to nemluvím o lidech, se kterými jsem se seznámila. Zkrátka příští rok jedu znovu:). Jelikož se tento camp bude s největší pravděpodobností konat příští rok znovu, ráda poskytnu v případě potřeby mým následníkům informace a vřele jim tento wc doporučím.
Zuzana Kohlová
V létě jsem se zúčastnil workcampu ve osamělé vesnici Hummovaara, čítající cca 200 obyvatel roztroušených po lesích… Během workcampu jsme se snažili opravit okolí místního komunitního centra, takže se většinově jednalo o „zahradní práce“ jako sekání trávy atd… Nejpříjemnějším překvapením workcampu pro mě byla vstřícnost a pohostinnost místních, kteří nám půjčovali kola, brali nás na ryby atd.. Díky campleaderům jsmě měli velmi dobré „volnočasové“ vyžití, díky kterému jsme poznali místní zvyky a obyvatele. Ještě před začátkem workcampu jsme strávili 2 týdny cestováním po Finsku takříkajíc po vlastní ose.
Celkově si myslím že workcamp je ideální příležitostí jak doopravdy pochopit kulturu a myšlení lidí cílové země a také jako výborná příležitost procestovat si zemi před či po workcampu, což bych, stejně jako samotný workcamp každému doporučil.
Václav Mašek, 20 let, workcamp Finsko
Každý z nás má nějaký důvod, proč jede na workcamp. Ten můj byl obrovská touha jet pryč z města, kde bydlím, touha jet sama a dokázat si, že se nebojím světa, a touha poznat nové lidi a kultury. A tak jsem opravdu jela. Bála jsem se, ale bylo to vzrušující.
Byla jsem na workcampu v Německu, konkrétně v Rübenau. Malá, možná víc než malá vesnice kousek od hranic s Českem.
Zaměření workcampu bylo „environment“. Co se týče ubytování, spali jsme ve stanech, velkých, které pro nás byly připraveny na místě. Kuchyň byla venku, sprcha byla venku (teplá voda závisela na tom, jestli svítí sluníčko), byly tam krásný kadibudky, „koupelna“ byla taky venku….
Naše práce byla hodně různorodá, ale hlavně jsme pracovali se senem a na rozlehlých loukách. Musím říct, že práce byla docela náročná, takže by se tam určitě hodilo víc kluků. Budova, u které jsme měli zázemí se předělávala na hostel, v jedné z místností jsme odstraňovali omítku. Třídili jsme odpad, žili jsme ekologicky, vařili jsme džem z jeřabin, obraceli seno, nosili seno nahoru a dolů a nahoru a dolů…
Asi třikrát jsme jeli pracovat docela daleko za vesnici.
Bylo nás celkem 12. Lidé byli převážně z východní Evropy, o to víc mně překvapila jejich velice vysoká úroveň angličtiny. Byl tam taky Angličan a Španělka. Když jsem na camp odjížděla, nikdy by mě nenapadlo, co si s sebou odvezu… Na campu jsem potkala skvělé lidi, se kterými stále udržujeme kontakt a plánujeme cesty do Evropy. Nikdy by mě nenapadlo, že až budu odjíždět bude mi tolik chybět žít s těmito lidmi 24/7, popíjet s nimi, pracovat s nimi…
Po 14 dnech práce, legrace, popíjení jsem vyrazila na výlet do Drážďan. Byla to spontánní akce s dvěma kamarády, které jsem poznala na campu.
Moje zážitky se nedají dost dobře popsat, prostě workcamp bylo to nejlepší, co jsem – zatím – v životě podnikla!
Jeďte!!!!!
Zdeňka Uhlířová
Ahoj,
. Na workcampu jsem byla v srpnu. A stále mě vzpomínky na něj pěkně hřejí. Je to moje nejlepší zkušenost se super zážitky. Pracovala jsem na farmě, která byla nejblíže vzdálená městečku Valls ve Španělsku. Naší pracovní náplní byl celkový úklid na farmě a okolí, stavění základů pro novou budovu pekárny, která byla hlavní obživou farmy. (prodej chleba) Dále jsme vypomáhali i na jiné farmě. Celkově jsme pracovali tak 4 až 5 hodin denně. S výjimkou jednoho dne, kdy jsme byli pomáhat celý den na jiné farmě. Práci jsem si maximálně užila, protože u toho člověk „vypne“. Co se týče náplně našeho volného času, tak jsme měli skvělého campleadera, který se nám snažil stále zajistit program. každý z nás pořádal nějaký workshop, dále jsme hráli různé hry a jezdili na výlety. Dokonce jsme měli štěstí, protože ve Valls probíhala katalánská slavnost, kdy místní stavěli Human tower. A dále naši hostitelé byli velice hudebně nadaní. měli dokonce i svou kapelu, takže jsme večer měli stále hudební program. Byl to vegetariánský workcamp a i když nejsem vegetarián, tak jsem si velice pochutnala a získala spoustu typů na bezmasá jídla. 🙂
Nemohu vytknout nic špatného. Celý workcamp se vyvedl na 100%. Je to super příležitost jak získat nové přátele, procvičit cizí jazyk, naučit se něco nového, poznat novou kulturu a zažít spoustu nových zážitků. Dokonce jsme si se všemi ostatními dobrovolníky tak sedli, že plánujeme, kdy a kde se sejdeme. Určitě se někdy v budoucnu na tuto farmu vrátím.
Maximálně doporučuji workcamp! Těším se příští rok na novou zkušenost!
Aneta Vachová
Ahoj ! Takže, nejdřív jsem byla v Turecku (TR-GEN 5.6) učit děti anglicky a bylo to super. Děti byly hrozně nadšené a pro naprostou většinu z nich to bylo poprvé, co se potkaly s nějakým cizincem. Moc si nás tam všichni vážili a neustále nás zvali na čaj 🙂 Co se týká samotné práce, tak to bylo docela náročné, protože každý z nás 6 hodin denně učil (skupiny kolem 15 studentů) a pak jsme večer ještě připravovali program na další dny. Úroveň angličtiny u dětí nebyla moc velká, ale vždycky jsme se nějak domluvili – a když bylo nejhůř, tak zabralo jméno Milan Baroš :D. Studenti byli velmi nadšení a, i když byla domluva někdy těžká, snažili se komunikovat a hlavně zjišťovat něco nového o jiných zemích. Pro mě to bylo poprvé, co jsem byla v islámské zemi a velmi se líbilo, že jsem měla možnost poznat blíž i tento pohled na svět. A hlavně jsem ráda, že se nepotvrdily stereotypní obavy mojí maminky, která trnula hrůzou, když její vysoká blonďatá dcera jela sama do Turecka. Naopak jsem se tam setkala s velkou pohostinností a přátelskostí.
V srpnu jsem pak byla na workcampu ve Švýcarsku (CH-SCI 1.2) v uprchlickém táboře a nebojím se říct, že to byl jeden z nejlepších zážitků v mém životě. Bylo úžasné vidět rozzářená očička dětí z celého světa, které byly nadšené z toho, že se jim konečně někdo věnuje a je ochoten si s nimi hrát. Řekla bych, že jsem si během workcampu mnohem víc užívala než pracovala, i když to vlastně bylo v jednom dohromady. Na workcamp jsem jela primárně kvůli práci s dětma, ale tam jsem byla naprostá nadšená i z práce s ženami (většinou muslimkami). Dělala jsem pro ně každý den lekce zumby a posilovaní a párkrát jsme šly společně i na krátkou procházku. Ještě nikdy jsem asi neviděla nikoho, kdo by si tak dokázal užít čas, který má sám pro sebe, tzn. bez dětí. Myslím, že pro velkou část uprchlic to bylo poprvé, co někdo dělal něco zábavného jenom pro ně, a já jsem strašně ráda, že jsem toho byla součástí.
Martina Kotková
PS: Příští rok se určitě zase vydám na nějaký workcamp!
Připravili: Jana Šoupalová a Pedro Pires, Duha
Mezinárodní krátkodobé dobrovolnické projekty v zahraničí, tzv. workcampy, jsou zpravidla dvoutýdenní akce, během kterých se pěti až dvacetičlenná skupina lidí z celého světa podílí na výpomoci u veřejně prospěšných projektů.
Více o workcampech na http://www.trochujinak.cz/workcampy/co-je-to-workcamp/
