Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby najednou usnuli všichni rodiče? Ne všichni dospělí, jen rodiče…? Spisovatele Martina Vopěnku ano. Pohrál si s tou myšlenkou – a výsledkem je kniha příznačně nazvaná Spící město. Nakladatelství Fragment ji vydalo pro čtenáře ve věkové kategorii 11+ a na říjnovém křtu o ní zazněla slova uznání. Obchodní ředitel a spolumajitel nakladatelství Petr Nýč ji pokládá za „strhující“, „drsnou“ a svorně s moderátorem Petrem Horkým za „velmi zajímavou“; pro odpovědnou redaktorku Hanu Janouškovou je svým námětem „výjimečná“ a literární kritička Jana Čeňková, podobně jako herec Jiří Lábus, kmotr zmíněného titulu, ji prý prostě „zhltli“.
„Mohu říct, že když jsem dostala knihu v rukopise, samozřejmě jsem ji přečetla – a zhltla, což třeba u takového člověka, jako jsem já, není moc často: občas se stane, že jsme knihami a různými příběhy zahlceni,“ nechala se slyšet Jana Čeňková, která se historií a kritikou knih pro děti zabývá. Podle ní jde v případě Vopěnkova literárního počinu spíše o antiutopii než o fantasy: nevystupují tu mytologické postavy, svět je reálný, je náš. A je ohrožen.
Když rodiče usnou, musí nastat určitý další řád ve společnosti. A nejde to, ze začátku je chaos. Objevuje se plno postav, některé jsou hodné a k osiřelým dětem vstřícné; úmysly jiných jsou ovšem temné… Hlavními hrdiny jsou čtyři sourozenci, přičemž nejmladší z nich je posléze unesen. Kdo by čekal selanku, bude zřejmě zklamán. Řečeno slovy Petra Horkého „to fakt není romantický příběh o tom, jak si děti pěkně hrají ve světě, ve kterém rodiče usnuli, a protože jim zmizel bratříček, tak ho jdou hledat a pak ho spokojeně najdou. Zapomeňte na to. Tohle je příběh, po kterém i dospělí budou mít sakra o čem přemýšlet“.
„Námět knihy není námětem, se kterým bychom se běžně setkávali v knihách pro děti. Ta kniha je pro mě výjimečná i v tom že pan Vopěnka se nebojí reflektovat některá témata ve společnosti, která jsou závažná. Nebojí se apelovat na naše morální cítění. Není to zábavná literatura. Je to kniha, která vás nutí, abyste se zamysleli nad sebou samými, jak byste se v jaké situaci zachovali, jak byste se dokázali chovat k těm dětem, které třeba zůstaly samotné. Nutí vás sáhnout si do svědomí,“ popsala svůj dojem z díla redaktorka Hana Janoušková.
Kritička Čeňková ocenila úžasnou soudržnost románových sourozenců. „Přitom jsou to všechno normální děti, které mají své touhy, své různorodé povahy, problémy třeba chtějí řešit jinak. Setkávají se nejen s dětmi, ale i s dospělými různých věkových kategorií, s různými úmysly. Jsou tam úžasné postavy, třeba mladých lidí, kteří udělají takový jakoby tábor pro opuštěné děti, a na druhé straně jsou tam lidé, kteří právě ty děti ukradli a dělají tábor, který by se mohl klidně přirovnat k nějakému nucenému táboru z minulé epochy, podle toho, jaké podmínky tam panují,“ dodala kritička.
„Je to vlastně thriller,“ míní herec Jiří Lábus, který 10. října 2011 na křtu spojeném s autogramiádou v prostorách Knižního klubu v Paláci Luxor předčítal ze Spícího města vybranou pasáž. „Nevím, jestli jsem malé dítě, nebo velké dítě, ale musím říct, že jsem knihu četl s velkým zájmem a doslova jsem ji zhltl. Byl jsem překvapen, a dokonce jsem si představoval, že by z toho mohl být i zajímavý film,“ myslí si herec.
Jak Martin Vopěnka potvrdil, předobraz čtveřice ústředních hrdinů našel ve vlastní rodině. „Samozřejmě, že to, co se tam děje, se nikdy nestalo. Ale všechno, co je tam řečeno, je vloženo do úst mých dětí, které jsou v podobné skladbě a věku: Kryštof má patnáct, Kristýna a Ema jsou dvanáctiletá dvojčata a nejmladší je šestiletý Samuel…“
Nedlouho po pražském křtu bral obchodní ředitel Fragmentu Spící město s sebou na knižní veletrh ve Frankfurtu, s vírou, že si tam někteří jeho nakladatelští kolegové vyberou tento titul do svého edičního plánu. Podotkl, že knížka odpovídá kategorii young adults. Ta podle něj vlastně vděčí za svůj vznik známému Harrymu Potterovi a jeho čtenářské oblibě. „Musíte mi prominout ta anglická slova, ale v češtině ještě nevznikl uspokojivý překlad, jakým nazvat tuto kategorii. Je to fenomén posledních pěti, sedmi let v anglofonních zemích, kde jsou takto označena i samostatná oddělení knihkupectví,“ vysvětlil Petr Nýč. Moderátor Petr Horký použil při představování Spícího města termín „malí dospělí“.
„Asi se shodneme, že vysloveně takováhle situace nás v životě nejspíš nepotká, že by usnuli všichni rodiče. Ale denně mě napadá, že naše civilizace a náš svět je každopádně postaven na poměrně křehkých základech, je v civilizační slupce. 
Víme to z historie, ale i z některých míst světa současného, že ona slupka občas praskne a naše spokojené žití se může změnit v něco úplně jiného. A tak si myslím, že připravit se na takové nepředvídatelné situace, alespoň prostřednictvím dobrodružství románových hrdinů, vůbec neškodí. A že je skutečně načase. Protože si myslím, že naše generace nakonec nezanechá svět té generaci současných dětí v nejlepším stavu a že bohužel na současné děti dolehne možná ještě závažnější řešení, než bychom si sami přáli,“ zobecnil autor Spícího města.
