Památku sv. Anežky České, od jejíhož narození letos uplynulo 800 let, bude nově připomínat i lipka slavnostně vysazená 7. listopadu 2011 v zahradě pražského kláštera nesoucího jméno slavné světice. Čerstvě vysazený kmínek je posledním ze stovky těch, které mají v rámci akce uspořádané Českou radou dětí a mládeže (ČRDM) zapustit do země své kořeny. Po celé naší vlasti se o to v uplynulých dnech snažily různé mládežnické organizace; převážně šlo o členské spolky ČRDM. Akci osobně podpořili komunální politici i společensky respektované osobnosti – příkladně pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka.
Výsadba poslední pamětní lípy proběhla za přítomnosti kněze a bohemisty Prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc. (životopisce sv. Anežky České), ředitele Národní galerie v Praze Ing. Vladimíra Rösela a dalších hostů. K nim patřily například první náměstkyně minstra školství Ing. Eva Bartoňová, bývalá ministryně školství PhDr. Miroslava Kopicová, či ředitelka odboru komunikace Skupiny ČEZ Ing. Bohdana Horáčková. Nechyběli pochopitelně ani zástupci pořádající České rady dětí a mládeže, reprezentované mj. jejím předsedou Ing. Alešem Sedláčkem. ČRDM coby organizátorka projektu nazvaného „Stromy Anežky České“ převzala nad touto pamětní lípou patronát. Výsadba proběhla o víkendu 5.–6. listopadu, kdy vrcholil Týden dobrovolnictví, spuštěný v rámci letošního Evropského roku dobrovolnictví.
Smyslem projektu bylo podtrhnout význam nevýdělečných aktivit, mezi které mimoškolní výchova naší nejmladší generace jistě patří. Ing. Ondřej Šejtka z organizačního týmu ČRDM soudí, že výsadbou národních stromů se u mladých prohloubí zájem nejen o přírodu, ale i o naši historii a státnost. Vodítkem jim mohou být i slova papeže Jana Pavla II. týkající se Anežky Přemyslovny: „Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o staré, povzbuzovala bezradné, a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději.“
Zhruba čtyři pětiny subjektů, které se k vysazení Stromu Anežky České přihlásily, náleží podle Ondřeje Šejtky k členským sdružením ČRDM; zájem projevily také některé školy či domy dětí a mládeže. Svatoanežské lipky vysadili třeba skauti, tomíci, pionýři, woodcrafteři, mladí chovatelé, členové sdružení Boii, Sdružení evangelické mládeže nebo aktivisté z krajských mládežnických rad (např. Rada dětí a mládeže Jihočeského kraje, Krajská rada dětí a mládeže Karlovarska, Jihomoravská rada dětí a mládeže).
Souřadnice pamětních stromků vysazených sdruženími rozšíří na internetových stránkách projektu Kamchodit.cz mapu nekonformních „poutních míst“, kam stojí za to zajít. Informační tabulky instalované u lipek pak budou šířit slávu sv. Anežky České i povědomí o těch, jejichž péčí byl strom zasazen a roste – o daném spolku i o projektových partnerech. Akce se těšila značnému zájmu mladých: během září, kdy se jednotlivá jejich sdružení mohla k bezplatnému odběru stromků závazně přihlašovat, byla celá zásoba tři a půl metru dlouhých kmínků lípy srdčité (Tilia cordata „Roelvo“), pořízených ČRDM, rychle rozebrána. Projekt ČRDM „Stromy Anežky České“ finančně podpořila Skupina ČEZ a MŠMT.
Lípa jako národní strom
Lípa je naším národním stromem (a řady dalších slovanských národů). Jeho ratolesti nalezneme na standartě prezidenta ČR i na uniformách generálů naší armády; symbol lipového listu či květu bývá užit v numismatice i v heraldice. Slovo lípa nám rezonuje v názvech řady míst: Lipno, Lázně Lipová, Lipnice… Prvním, kdo ztotožnil lípu se slovanskou vzájemností, byl spisovatel Jan Kollár (1793–1852). V roce 1848 došlo na Všeslovanském sjezdu v Praze k oficiálnímu přijetí lípy jako národního stromu. Znovuobjevení stromů jako národních symbolů nastalo v 19. stol., v době národního obrození evropských národů, kdy docházelo k přebírání různé symboliky z mýtických časů. V našem geografickém prostoru měly vždy výsadní postavení lípa a dub. Proč asi? Stačí se podívat na jejich mohutné kmeny a sklonit se před věkem, kterého oba stromy mohou dosáhnout – počítá se na staletí.
Sv. Anežka Česká
Anežka Česká, Anežka Přemyslovna (20. ledna 1211– 2. března 1282) Anežka se narodila jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. Vzhledem k upomínkové akci je podstatné, že si ji, oddanou křesťanskému a asketickému životu, získaly františkánské ideály. Její zájem o chudé a nemocné v Praze i vlastní její život jsou toho dokladem; dnes v této souvislosti hovoříme o charitativní práci a dobrovolnictví v ryzím smyslu slova. Z Anežčiných legend víme o její dobročinnosti a milosrdenství, ale i finančních schopnostech či umění diplomacie. Po naplněném životě umírá v klášteře Na Františku. Po jejím skonu přicházely několik dní k jejímu vystavenému tělu početné zástupy těch, kteří ji již za života pokládali za svatou. Zpráva o její kanonizaci 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. byla pro (nejen věřící) obyvatele tehdejší ČSSR obrovskou morální a duchovní vzpruhou i zdrojem naděje a předzvěstí pádu totalitního režimu (17. 11. 1989) v zemi.