Jací literární nebo filmoví hrdinové vás provázeli v dětství?, to byla anketní otázka ARCHY č. 5 / 2011. Na stránkách Adama nyní pokračuje dál. K respondentům se můžete lehce přidat i vy. Pošlete nám svoji odpověď a fotografii na e-mail Adama – adam(zavináč)crdm.cz.
Vladan Brož, vedoucí Právní poradny Transparency International ČR
Zásadním pro mě bylo setkání s knihami Jaroslava Foglara a Miloše Zapletala. Jejich hrdinové byli totiž docela normálními kluky z reálného života a zároveň bylo v knihách všechno důležité pro můj dětský svět: přátelství, odvaha,dobrodružství, příroda, tajemství, ale i důraz na morální hodnoty. Protože jsem tyto knížky četl ještě v době, kdybylo obtížné je běžně koupit, bylo jejich získání pro mě navíc vždy určitým svátkem.
Anežka Novotná, koordinátorka Evropské informační sítě pro mládež Eurodesk
Ve čtvrté třídě jsem četla Hochy od Bobří řeky. A ač jsem bývala vždycky parádivá holčička, tenhle dobrodružný příběh jsem hltala od začátku až dokonce. Dodnes, když se řekne Rikitan, Roy nebo Zelená příšera, mám takový ten pocit, jako když jste uprostřed knížky a nemůžete přestat, jak jste se nechali pohltit. Sama jsem si pak ještě ze dřeva vyrobila 13 barevných knoflíků jako 13 bobříků a snažila se je plnit. Zkrátka, byla to první knížka, kterou jsem přečetla několikrát :-).
Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové centrály
Hrdinové mého dětství pocházeli především z knížek Karla Maye, Julese Vernea, J. M. Trosky, Františka Běhounka, F. A. Elstnera, Vladimíra Nefa a samozřejmě Jaroslava Foglara a moha dalších. Měl jsem rád autory, kteří popisovali cestovatelské zážitky, dobrodružství, nezištné kamarádství, rytířské ctnosti, boj s nespravedlností a ochranu slabších či potřebných.
Ondřej Černý, ředitel Národního divadla
Překvapivě Rychlé šípy. Já to musím říct, je to tak. Člověk měl sice vždycky trošku pocit, jako že jsou moc dokonalí, ale ten identifikační moment tam byl velmi silný… Pak Vinnetou, klasicky. A vím, že jsem tenkrát hodně „ulítával“ i na Třech mušketýrech. To je asi tak první, co mě napadne.
Foto archiv respondentů a Jiří Majer