„Aktivně se zajímá o dění ve městě pro děti, mládež a rodiče s dětmi. Velmi podporuje jakoukoliv akci zaměřenou na tyto skupiny – účastní se, radí, řeší problémy. Snaží se takovéto akce podporovat i pomocí finančních prostředků rozdělovaných městem,“ stálo psáno v nominačním návrhu na jeho ocenění.
Rozhovor se Stanislavem Folwarcznym, prvním místostarostou Českého Těšína, laureátem Ceny Přístav, udělené Českou radou dětí a mládeže v říjnu 2011.
Jaký je to pocit, být ze strany neziskovek pracujících ve prospěch dětí a mládeže nominován, získat ocenění jako jakýsi jejich přístav, kde mohou při velkém vlnobití čas od času kotvit?
Je pro mě velkým překvapením. Ale podpora organizací, které působí v oblasti dětí a mládeže nebo jim pomáhají, je pro mě samozřejmostí. Také je třeba říct, že jsem povoláním kantor, učil jsem na základní škole, pak jsem byl jmenován ředitelem školy. Teď působím v komunální politice a opravdu beru svoji pomoc mladým jako samozřejmost. Vždy jsem prosazoval heslo „Kdo si hraje, nezlobí“ – myslím si, že je tou nejlepší prevencí negativních jevů. Když se děti naučí zpívat, tančit, když se naučí sportovat, je to navíc obrovská výhoda pro jejich budoucnost.
Na radnici máte na starosti oblast školství, sportu a tělovýchovy. Z čeho plyne váš zájem právě o tuto oblast komunální politiky?
Jsem povoláním tělocvikář, to znamená sportovec. Vedl jsem turistický oddíl mládeže, asi patnáct let: chodili jsme s kluky na túry a hrozně mě to bavilo. Po horách chodím dodnes, chodím pěšky, jezdím na kole, na běžkách. Sport je mi velmi blízký, mé děti sportují: kluk hraje fotbal, tenis… Takže je to samozřejmostí.
Jeden z navrhovatelů, českotěšínský florbalový klub ve své nominaci připomněl vaše aktivní nasazení při organizaci česko-polského turnaje, „Svátku Tří bratří“. Čím jsou akce podobného zaměření pro Český Těšín přínosné?
Florbalový oddíl je mi velmi blízký, protože jsem ho s kolegou zakládal; za tento florbalový oddíl jsem i hrál, už jako dospěly. Jsem hrozně rád, že se dnes rozvíjí – má sto členů. Florbal mohou hrát v podstatě všichni: není náročný, je kolektivní a není třeba mít speciální výstroj… Opravdu jim hodně, hodně fandím. A dál: Český Těšín je jediné město na česko-polské hranici, které odděluje pouze hraniční řeka, spolupráce je tedy přirozená. A FBC Pepino je takovým propagátorem florbalu v Polsku, vyjíždí na turnaje do Polska a zároveň uspořádal i mezinárodní turnaj v Českém Těšíně u příležitosti Svátku Tří bratří, což je tradiční společná akce obou měst. Je to další propagace, mezinárodní účast, i děti vyjedou do Polska, kde mohou vidět něco jiného než doma, a získávají tak zkušenosti.
Jaký projekt, který se v dané sféře mimoškolních aktivit dětí a mládeže také vaším přičiněním podařilo dotáhnout do zdárného konce, pokládáte s odstupem času za nejnáročnější?
Těch projektů je více. Podařilo se nám vybudovat nádherný sportovní areál ve Frýdecké ulici, který je zázemím pro dům dětí a mládeže a fotbalový oddíl. Fotbalisté, kteří tam trénují, museli vyjíždět pár kilometrů za město, protože u nás nebylo vhodné hřiště. Díky tomu máme najednou více dětí v přípravce. Využívají jej i atleti, máme tam bike-park, skate-park, inline-dráhu, hojně je využívá i veřejnost. A další projekty, které jsou před námi? Chtěli bychom rekonstruovat zimní stadión, protože i hokej nám v Českém Těšíně trošku skomírá. Chtěli bychom mu pomoci, a tím přitáhnout i další děti a rodiče. A že to bude i motivace pro hokejový oddíl, aby nějak prosperoval.
Co je z hlediska úředníka nejvíce zapotřebí při jednání s tou částí neziskového sektoru, která se věnuje nově nastupující generaci a její mimoškolní činnosti?
Je to hlavně o vstřícnosti. To není tak, že oni za námi přijdou; my musíme za nimi chodit, účastnit se různých akcí, poslouchat je, co potřebují, a pomáhat jim, nakolik je to možné.
A jakou radou byste naopak vybavil šéfa mládežnického spolku před jednáním s úředníky?
Velmi důležitá je prezentace jednotlivých aktivit a akcí. Možná je důležité úředníky pozvat, dostat je k sobě a opravdu ukázat, že ta jejich činnost je smysluplná. Přesvědčit politiky, že má smysl ji podporovat, právě ona je tou činností, která pomáhá městu a která pomáhá rozvíjet mladou generaci. Mladá generace je vždycky budoucností každé komunity, každého města. A pokud se něco naučí, tak to potom využije v dospělosti. A najdou se pokračovatelé těch, kteří s dětmi a mládeží pracují teď. To je to nejdůležitější. Protože když není nástupců těch, kteří ji vedou, pak zmíněná činnost skomírá. To znamená: jednak politik si musí najít cestu k nim a musí se sám ptát, co potřebují, a jednak totéž musí činit druhá strana.
Máte nějaké své oblíbené rčení, jímž se při práci, potažmo v životě, necháte inspirovat?
Co nás nezabije, to nás posílí. Každý může udělat jednu chybu, chybovat můžeme každý, ale nesmí ji hlavně opakovat. A pak, hlavně ve vztahu k dětem: Kdo si hraje, ten nezlobí.
Děkuji za rozhovor.
